Časopis Pro města a obce - Několik postřehů z naplňování nové odpadové legislativy

Nyní, půl roku po účinnosti nové odpadové legislativy, byla konečně vydána i základní vyhláška ministerstva životního prostředí o podrobnostech nakládání s odpady (účinná je od 7.8.2021). Nese číslo 273/2021 Sb. Uběhlý půlrok byl v agendě odpadů, jak pro obce a města, tak pro svozové a zpracovatelské firmy jedním z nejnáročnějších za poslední léta. A tímto půlrokem to nekončí.

S jistotou už víme, že administrativy viditelně přibylo

Obce a města analyzují, co pro ně znamená řada nových povinností, které nový zákon a zejména nová vyhláška MŽP přinesla. Velký počet starostů teprve nyní přichází na to, že nově budou muset každý rok vyplňovat a zasílat řadu zcela nových formulářů s údaji o odpadovém hospodářství. Množství ohlašovaných údajů narostlo násobně. Vyhláška č. 273/2021 Sb. ve své příloze číslo 13, na listu číslo 5, definuje celkem 14 nových tabulek, které musí obce každoročně státu ohlašovat (550 údajů). Mezi širokou řadou podrobných informací, musí nově samosprávy obcí státu dokonce sdělovat a ohlašovat i informace o příjmech a nákladech každé obce na odpadové hospodářství. V míře a v podrobnosti zatížení novým papírováním na tom nejsou o moc lépe ani svozové a zpracovatelské firmy, a to jak ty obecní, tak ty privátní. Povinností je prostě více.

Pokud si stát takto široce rozkročené administrativní povinnosti a takto hlubokou míru ohlašování prosadil, bude jistě zajímavé v budoucích měsících sledovat formy využití nově sbíraných dat ze strany státu. Ti, kdož byli zatíženi těmito novými povinnosti, jistě budou chtít znát finální uplatnění takové spousty sbíraných dat a hlavně také to, co dobrého to fakticky přinese a komu. Jinými slovy, zda všechny ty nové povinnosti se ukáží jako skutečně potřebné a zejména skutečně přínosné. Tedy takové, aby bylo nutné stanovovat je v legislativě.

Trvající problém s nemožností uplatnění výmětů z třídění plastů z obcí a měst

O tomto problému se již napsalo mnohé. Starostové i zástupci obecních svazů těžkou situaci podrobně popisovali i v Poslanecké sněmovně. Tam se vlastně věc před pár měsíci, při schvalování nového zákona, zrodila. A to poslaneckou úpravou pár písmenek v příslušném paragrafu a jejich odsouhlasením ze strany předkladatele, tedy MŽP. Faktem je, že v ČR stále chybí velké množství kapacit, kam by bylo možno přesměrovat velké množství výmětů z třídění plastů. Zákaz jejich odstraňování začal platit de-facto ze dne na den. Přitom postavit potřebné technologie, které by umožnily využít tyto odpady, trvá v podmínkách České republiky přibližně 3 roky, pokud jde vše velmi dobře. Zákaz a jeho parametry však začaly platit jen pár týdnů po jejich úpravách a schválení. Do recyklace jde reálně pouze cca 30 % tříděných plastů. O větší množství není zájem. Není odbyt, není poptávka. Níže na stupínku je tedy energetické využití. Spalovny také nemají o zbylé množství výmětu zájem. Plasty jsou příliš výhřevné a to není dobré pro technologii. Cementárny mají kapacity plné a navíc nemohou přijímat samotné výměty, ale potřebují je upravit do formy certifikovaného paliva. Naplnily se tedy varovné scénáře, na které upozornily profesní svazy ještě před schválením zákona. Jak opakovaně informoval místopředseda Svazu měst a obcí, Mgr. Pavel Drahovzal, obcím se zdražily služby svozu a zpracování odpadních plastů meziročně o více než 2,5 násobek a stále rostou. Autorizovaná obalová společnost se snažila několika opatřeními neúměrné dopady sanovat ze svého rezervního fondu. Ten byl dlouhodobě v přebytku přes půl miliardy korun. Do konce roku by se bez potřebných opatření již dostal do ztráty (zde). MŽP se snažilo věc řešit nejprve v metodických pokynech, následně i v samotné vyhlášce o podrobnostech nakládání s odpady. Klíčové parametry však zavedl zákon a ani vyhláška MŽP nemá sílu nevyváženě přísné parametry a jejich chybné načasování změnit. Svozové firmy, třídící linky, ale i obce a města se s tímto problémem potýkají stále (více viz zde). Potřebné kapacity samozřejmě nevznikly ani za uběhlých 9 měsíců. Řešení zatím nebylo nalezeno. I zde by se slušelo vyhodnotit, zda nějaká, případně jaká pozitiva, příslušná legislativní změna a její nastavení přinesla. A jakou cenu za změnu zaplatily a platí obce a města a celý systém. Pak zbývá jen porovnat, zda obě strany rovnice jsou alespoň řádově vyvážené. Pro budoucno by pak bylo dobré podobné změny mnohem více odborně konzultovat, dostatečně analyzovat jejich dopady a odpovědně přistupovat k jejich načasování. Je přeci žádoucí, aby náklady na realizaci různých opatření byly alespoň řádově srovnatelné s jejich přínosy.

Domovy důchodců a sociální ústavy řeší problém s desetinásobným zdražením odpadních plen

Další novinkou, kterou zavedla vyhláška o podrobnostech nakládání s odpady, je nový zákaz týkající se nemožnosti skládkování použitých plen zařazovaných do zdravotnického odpadu. A to ani, pokud před tím prošly úpravou, například sterilizací. Podle MŽP se mají tyto odpady bez výjimky spalovat ve spalovnách. S tímto novým zákazem vyslovily nesouhlas odpadové firmy ve vlastnictví obcí a měst sdružené ve Spolku veřejně prospěšných služeb, ale i další profesní organizace. Sdělily, že toto nové opatření znamená, že příslušné sociální ústavy budou za předmětné odpady platit ze dne na den desetinásobek dosavadní ceny. Přitom doposud se použité pleny v řadě regionů standardně odstraňovaly jako fakticky nevyužitelný odpad na skládkách, a to v souladu se stanovisky hygienických stanic. Po rozkladném procesu ve skládce se navíc jímaný plyn energeticky využil v kogeneračních jednotkách. Nový zákaz, tedy zřejmě rádoby ekologizační opatření, však v reálu naopak přinese násobně větší přepravní vzdálenosti, mnohem více emisí CO2, nelogičnost nutnosti spalování i sterilizovaných plen, a tedy nepotřebnost moderních a často z dotací nakoupených sterilizačních jednotek a řadu dalších ekonomicky negativních dopadů. Proti se vyslovila i Asociace poskytovatelů sociální péče, která sociálním ústavům doporučila pleny zařazovat nikoli do skupiny zdravotnických odpadů (18), ale do skupiny komunálních odpadů (20), neboť stejné pleny vznikají i při domácí péči. A s těmito může být nakládáno tak, jako doposud. Uvidíme, jak tento další problém nové legislativy bude vyřešen.

Obce a města čeká zásadní změna v odpadech

Pozitivním faktem nové české odpadové legislativy, který vychází z dohodnuté evropské směrnice, je nutnost zásadního navýšení recyklace komunálních odpadů. Obce a města tak dostaly poprvé v historii zákonnou povinnost dosáhnout vysokých cílů třídění odpadů. Řada starostů zjistila, že za pár let musí navýšit výsledky třídění své obce i o desítky procent. V roce 2025 musí obce třídit 60% odpadů, v roce 2030 65% a v roce 2035 70% komunálních odpadů. Výpočet stanoví také nová vyhláška. Pro mnohé obce to znamená potřebu řady změn a úzkou spolupráci se svozovou společností. Cílů nebude jednoduché dosáhnout, ale s efektivními opatřeními opatření to lze. Složitější to budou mít větší města. Zároveň by obce měly zásadně snížit množství vznikajících směsných odpadů. Podle Akčního plánu EU do roku 2030 o 50% ve srovnání s rokem 2020.

Pro obce a města je nová legislativa nesnadným milníkem s řadou nových povinností. Česká asociace odpadového hospodářství proto vydala přehlednou příručku k novému zákonu pro obce a města (více zde) . Zde jsou shrnuty ty základní a nejdůležitější povinnosti tak, aby je měl k dispozici každý starosta. Příručka je volně k dispozici na webu ČAOH.

Zdroj: Ing. Petr Havelka, výkonný ředitel České asociace odpadového hospodářství pro Časopis Pro města a obce (říjnové číslo 2021)