Deník - rozhovor s Petrem Havelkou z ČAOH

Konec skládkování a podpora spalování, tak hovoří odpadová novela. Je to pro Českou republiku vhodný plán?

Jsme pro energetické využití odpadů, jít ale cestou spaloven je nejnákladnější. Tuto formu nevyužívají méně bohatší státy v Evropě v takové míře jako ty bohaté, protože nákladovost na spálení jedné tuny komunálního odpadu je průměrně sto euro, což je přes 2500 korun, které by museli zaplatit původci odpadů, tedy občané. To je potřeba brát jako základní parametr pro další diskuzi. Souhlasíme s omezením skládkování, ale spíš bychom měli jít cestou dalšího třídění a úpravy odpadů, jak požaduje aktuální evropská odpadové strategie. Energetické využití odpadů ČAOH dlouhodobě podporuje. V podmínkách ČR se však namísto podpory nových nákladných spaloven jeví jako vhodnější cesta úpravy odpadů a výroba paliv z odpadů. Paliva odpovídající evropské normě lze totiž uplatnit i v některých stávajících energetických zdrojích, jako jsou cementárny, teplárny, elektrárny a odpadají tak mnohamiliardové náklady na výstavbu a provoz drahých spaloven. Má to i další výhodu, paliva se vyrábí procesem úpravy a třídění odpadů. Lze tak dále vytřídit materiálově využitelné složky vhodné pro recyklaci. Evropa klade stále větší důraz právě na třídění a recyklaci.

Ve vztahu k novele nám však zásadně vadí, že tyto důležité strategické změny v odpadovém hospodářství navrhují poslanci mimo standardní legislativní proces. Tyto zásadní věci by mělo navrhovat ministerstvo životního prostředí, mělo by k tomu být standardní veřejné připomínkování, aby se klíčoví partneři jako obce, kraje, průmysl a odpadový sektor mohli písemně vyjádřit a aby jejich připomínky byly do návrhu řešení zahrnuty. Důležité je také stanovisko vlády. Nic z toho se bohužel při těchto poslaneckých návrzích neuplatnilo. Chybí zde i nezbytné analýzy dopadů, a to je při takto zásadních věcech neakceptovatelné.

Podle návrhů by měly do roku 2023 vymizet všechny skládky. Je to reálné?

Toto je neodborná zkratka, kterou začali někteří využívat. Fakticky je to totiž z odborného hlediska nemožné. Když přivezete do spalovny sto tisíc tun odpadu a spálíte ho, tak musíte cca 30 tisíc tun nespalitelných zbytků odvést zpravidla na skládku. Evropská legislativa, která určuje budoucí vývoj, hovoří pouze o tom, že se má omezit skládkování využitelných, či  recyklovatelných odpadů. Sama Evropská unie ani ne před dvěma týdny (2.7.2014) vydala strategický dokument, ve kterém jako vhodný termín pro omezení vnímá rok 2025. To je přesně doba, kterou jsme dlouhodobě navrhovali jako ČAOH a na které existovala většinová shoda i v pracovních skupinách na MŽP.

Takže se ani nelze zbavit všech skládek?

Z odborného hlediska je to prakticky nerealizovatelné a není k tomu racionální důvod. Myslím si, že si to uvědomuje i ministerstvo, kde odborníci jsou. Bohužel ale takto mluví někteří zákonodárci, dokonce je v návrhu nesprávně napsáno „zákaz skládkování směsného komunálního odpadu“, což je špatně. Musí tam být „neupraveného směsného komunálního odpadu“. To je zásadní legislativní chyba, a pokud se to takto prosadí, nemůže to fungovat a mělo by to zásadní finanční dopad na původce odpadů. Podobných chyb je tam, ale bohužel více.

Máme tři spalovny komunálního odpadu, čtvrtá se staví. Stačí, nebo by jich bylo potřeba více?

Současná kapacita je 650 tisíc tun, v Chotíkově u Plzně se staví spalovna s kapacitou cca 100 tisíc tun. Dohromady je to 750 tisíc tun. Potom jsou u nás zařízení na spoluspalování odpadů s kapacitou 250 tisíc tun a další zařízení se připravují na využívání paliv z odpadů. Komunálního odpadu, který by se mohl takto energeticky využívat, není tolik, aby tu mohla vzniknout řada dalších spaloven. Ještě před dvěma lety se v plánech ministerstev objevovaly věty typu „spalovna v každém kraji“, to je holý nesmysl. Prostor pro takové řešení u nás rozhodně není, nejsou na to odpady a není na to připravena ani nákladovost sektoru. Znamenalo by to, že by si lidé museli za odpad radikálně připlatit, a to samozřejmě nechtějí. Je sice hezké dávat příklady ze Švýcarska, ale Česká republika si ještě dlouhou dobu počká, než budou mít občané platy jako Švýcaři. To je prostě fakt.

Je ještě prostor pro zdražování odpadů?

Dle našeho názoru velmi malý a je také třeba se ptát, zda je to skutečně nezbytné. Zdražovat odpady je velmi těžká disciplína, protože to nefunguje stejně jako zdražení elektřiny nebo vody. Když vodu nebo elektřinu odběratel neplatí, zavře se mu kohoutek nebo se odpojí přívod. Když přestane člověk platit odpady, neznamená to, že je přestane produkovat. Takový člověk je začne dávat mimo svou popelnici, za kterou odmítá platit, a logicky je odnáší na jiná místa, vznikají tak černé skládky a tak dále. To opět zvyšuje náklady obcí, proto se i obce stále více přidávají k negativním komentářům k novele a chtějí, aby tyto věci byly řešeny ve standardním legislativním procesu, ke kterému se budou moci vyjádřit. To, co je třeba zavést a co nevyžaduje jakékoli navýšení poplatků od občanů, je povinné zavedení vhodných systémů třídění kovů a biologicky rozložitelných odpadů v obcích. To po nás reálně také unie vyžaduje a pro takové opatření by rovněž byla odborná shoda.

Dotazy podávala redaktorka Deníku Kateřina Ciborová.

Scan článku otisknutého dne 16.7.2014 v Deníku je k dispozici zde: 140716-denik.jpg [ 1.26 MB ]

Zdroj: Česká asociace odpadového hospodářství (www.caoh.cz)