Deník - Zálohy na PET lahve = zdražení lidem a obcím, říká Havelka

Originální znění článku na serveru Deník.cz je možné přečíst zde: Zálohování PET lahví zdraží nápoje a obce přijdou o miliardy, říká Petr Havelka

V poslední době se stále častěji mluví o plánu zálohovat PET lahve a plechovky od nápojů. Vy však patříte mezi odpůrce tohoto přístupu. Proč by se neměl současný systém měnit a jaké jsou vaše argumenty proti zálohování?
Povinné zálohování prosazují nápojáři a výrobci zálohovacích automatů. Je to byznysová záležitost. Nenavrhovaly to ani obce, které mají zákonné kompetence v odpadovém hospodářství, ani kraje jako vyšší celky. Samo ministerstvo životního prostředí bylo posledních 14 let jednoznačně proti zálohování, a to s řadou odborných argumentů. Až nyní pan ministr Hladík je velmi aktivním prosazovatelem tohoto návrhu. Rekordní počet připomínkových míst, a tedy i aktérů budoucího řešení, se vyslovil jasně proti a požaduje stažení kontroverzní novely.

Kdo všechno je přesvědčen, že by se PET lahve zálohovat neměly?
Hlasitě proti jsou obce, města, kraje, některé resorty, obchodníci, Hospodářská komora, Unie zaměstnavatelských svazů, Asociace malých a středních podniků, Rada seniorů, pumpaři, svazy recyklačních firem a množství dalších organizací. Česká republika je dlouhodobě v evropském žebříčku třídění mezi třemi nejlepšími státy a stále se zlepšujeme. Aktuálně lidé vytřídí osm PET lahví z deseti uvedených na trh. A dělají to dobrovolně, což je velmi cenné. Zvednout se to má na devět v roce 2029. To jednoznačně zvládneme. Plechovky zvládneme také, jen cíle k nim byly stanoveny mnohem později. Výkon obecních separačních systémů je obrovský, jen mají delší náběh. Česká republika potřebuje oběhové hospodářství pro všechny komunální odpady, nejen pro dvě nejlépe vytříditelné a recyklovatelné komodity. Návrh ministerstva navíc silně poškozuje řadu již proběhlých komunálních i dalších investic do třídění a využití odpadů.

Co by se tedy v případě přijetí legislativy zavádějící zálohování PET lahví ve věci recyklace prakticky změnilo?
Pozor. Zálohování je forma sběru, nikoli recyklace. Zálohování prakticky neovlivňuje procento recyklace komunálních plastů. Dobře je to vidět třeba na Slovensku, kde i přes zavedení zálohování neroste procento recyklace komunálních plastů. Naopak Česká republika je dle Eurostatu v recyklaci plastů na sedmém nejlepším místě v celé Evropské unii. Aktuálně recyklujeme 49 procent všech plastových obalů a jsme v tom daleko před řadou států, které zálohují PET lahve. Ti, kdož říkají opak, účelově nemluví pravdu a čísla je usvědčují. V recyklaci kovů jsme také dlouhodobě jedni z nejlepších. Co se týká recyklace kovových obalů, tam jsme v roce 2023 dokázali dle oficiálních statistik vytřídit a zrecyklovat dokonce 67 procent. Dosavadní systém se na rozdíl od zálohování nezaměřuje jen na nápojové plechovky, třídí a recyklují se všechny typy kovových obalů, jejich množství stále narůstá. Je to plně recyklovatelný materiál. Vše, co se vytřídí, se vždy také zrecykluje. Co jiného byste s tím také chtěli dělat, je to materiál s pozitivní hodnotou.

A jak je tomu u recyklace plechovek?
V Česku recyklujeme i plechovky od krmení pro domácí mazlíčky, obaly od konzervovaných potravin a mnoho dalšího. I v tomto jsme lepší než řada států, které mají zavedené zálohování nápojových plechovek. Když se nyní soustředíme i na ně, jsem přesvědčen, že spolu s obcemi a lidmi budeme umět navýšit také sběr a využití tohoto z hlediska množství velmi minoritního odpadu. Stále více obcí již umožňuje třídění plechovek spolu s plasty do žlutých popelnic. Třídění kovů ze směsi plastů je technologicky velmi jednoduché. Naopak pokud by se zavedlo zálohování, prakticky všichni odborníci sdělují, že tato nesystémová změna poškodí sběr a využití ostatních typů odpadů. Dosavadní systém byl budován jako komplexní a synergický. Když ze židle budete odlamovat nohy, nakonec spadne. Zálohový systém je také prakticky nejdražší možnost sběru, je to mnohonásobně dražší cesta. Vše zaplatí lidé. Je to zbytečné.

Pro koho by v konečném součtu bylo zálohování plastových lahví výhodné, a kdo by na ně naopak doplatil?
Jak říká předseda Asociace českého tradičního obchodu, pan Březina, zálohování je výhodné jen pro ty, kdo jej navrhují. Tady nemyslím pana ministra, ale zejména nápojáře a výrobce zálohovacích automatů. Všichni ostatní na to doplatí. Zatím máme velmi efektivní systém. Pro srovnání zmíním opět příklad ze Slovenska. Tam jsou po zavedení zálohového systému nyní náklady na sběr a využití jedné PET lahve sedmkrát vyšší než v Česku. V médiích se už objevují informace o nutnosti zdražení nápojů na Slovensku. Zdraží se jim i odpadové služby a zdraží se jim také další typy obalů. Přiznává to i dopadová studie k české zálohovací novele. Pokud si chtěli na Slovensku zavést zálohování, prosím, mají ho. Jejich míra sběru PETek byla jen kolem 60 procent. U nás je ale situace zcela jiná. Zavádět v České republice povinné zálohování je odborně i ekonomicky nesmysl a útok na peněženky lidí. Připomínkové řízení to jasně ukázalo. Odpor je rekordní.

Jaké náklady by takovéto zavádění zálohování plastových lahví znamenalo?
Ministerstvo životního prostředí sděluje investiční náklady přes 5,2 miliardy korun. Dalších 1,3 až dvě miliardy by stál systém každoročně. To jsou opravdu obrovské peníze. Za ně bychom uměli využít mnohonásobně větší část všech komunálních odpadů. V Česku vytřídíme přes 42 tisíc tun PET lahví z celkem asi 50 tisíc a máme k roku 2029 vytřídit jen o zhruba 5000 tun více. To s určitostí zvládneme. Dále je to o vytřídění dalších asi 10 tisíc tun plechovek. To jsou zcela marginální množství. PETky a plechovky znamenají pouhé cca 1,4 procenta ze všech komunálních odpadů. V roce 2030 budeme s ohledem na legislativu schopni ve stávajícím systému vytřídit prakticky všechny kovové obaly z komunálních odpadů a všechny budou směrovány do recyklace. Zálohování tedy zavádět opravdu nemusíme. V ČR máme skoro šest milionů tun komunálních odpadů a musíme je z minimálně 65 procent recyklovat. To je hlavní cíl, na kterém s obcemi pracujeme.

Čili případná změna systému by vše prodražila?
To, co navrhuje ministerstvo a nápojáři, je bohužel vyhazování peněz, které by se daly použít mnohem efektivněji. Navíc to znamená jednoznačné další zdražování jak cen všech balených výrobků a jejich obalů, tak poplatků za odpadové služby. V materiálech připomínkového řízení je ze strany některých subjektů uvedeno, že v globálu se náklady při zavedení zálohování zvednou o zhruba 250 až 300 korun na občana. Myslím, že to je ještě umírněný odhad. A hlavně je to zbytečné.

Je pravda, že k zálohování přistupují všechny okolní státy? Nemohlo by být nevýhodou Česka, kdyby zůstalo samo jako ostrůvek bez zálohování obklopeno samými zálohujícími zeměmi?
Francie povinné zálohování jednorázových obalů jednoznačně odmítla s tím, že je to nevýhodné pro lidi a pro obce. Nechce jej ani Itálie, Španělsko či Belgie. Odsunula ho Velká Británie. V Polsku se také vede debata o odsunutí. Státy hledají efektivnější řešení. Belgie a další státy chtějí jít moderní cestou třídění s QR kódy, které se někdy říká digitální zálohování. Hlavní rozdíl je v tom, že lidé stále třídí do stejných nádob v ulicích, jen naskenují QR kód. Lidé nemusí nosit odpady do prodejen potravin, což velmi šetří náklady i dopravu a je to pohodlné. Lidé v systému jen dostanou doplňkovou motivaci třídit lépe, to je pozitivní. Další velkou výhodou moderního systému je to, že jej lze využít pro všechny obaly, nejen pro PET lahve a plechovky. Jmenované státy to myslí s oběhovým hospodářstvím skutečně vážně, a proto nechtějí systém výhodný jen pro úzkou část průmyslu, ale chtějí využívat všechny typy obalů. S tím povinné zálohování v drahých automatech v obchodech nijak pomoci nedokáže, a to ani do budoucna. Proto je to v reálu jen módní vlna, která se přežene, někdo na ní hodně vydělá, a nakonec se půjde jinou, modernější cestou. Hospodářská komora řekla, že pokud chceme být v České republice moderní společností, nedává logiku zavádět zde pro pouhé dvě komodity 50 let starý systém z minulého století a obtěžovat jím lidi. Je třeba hledat moderní cesty využitelné pro všechny druhy odpadů. Cesty nákladově efektivní a komfortní pro občany.

Dříve se zálohovaly opakovaně použitelné obaly, které se vypláchnou a znovu naplní. Jaké obaly chce zálohovat navrhovaný systém?
Ano, to je další podivná věc celého návrhu, která se tu trochu skrytě servíruje lidem a doufá se, že lidé nebudou přemýšlet. Je to takový podvod na lidi. Řada států, které mají zálohy, zálohují především opakovaně použitelné PETky. Tak, jak to známe u nás třeba u některých skleněných lahví, třeba od piva. To smysl dává, funguje to. Takové zálohování už máme a je dobrovolné. Spotřebitel si může vybrat, v jakém obalu si zboží koupí. V navrhovaném ministerském a nápojářském systému se však nevypláchne a znovu nenaplní ani jedna PET lahev. Nápojáři to nechtějí.

V čem má tedy změna spočívat?
Navrhovaný systém je jen pro jednorázové obaly, což je z hlediska ekologie úplně mimo. Produktem balené vody je plast, nikoli voda. Ekologicky je jednorázový obal samozřejmě negativní se zálohami i bez nich. Nová výroba obalu vždy potřebuje mnoho energie, vyprodukuje spoustu uhlíkové stopy, mnoho dopravy. S vodou z kohoutku nebo ze skleněné lahve se to nedá srovnat. To nápojáři neříkají. Je to jen taková hra pro lidi, kteří se na to chytí. S těmi jednorázovými obaly ze zálohového systému se stane zcela to samé, co s odpady z tříděného sběru. Jen je to násobně dražší a dobře se to natírá na zeleno.

S dlouhodobě odmítaným nápadem na zálohování přišel opět nynější ministr životního prostředí Petr Hladík (KDU-ČSL). Jak si vysvětlujete nynější sílu hlasu, s nímž se tato myšlenka opět vrací na scénu?
Abych pravdu řekl, celkem dost to všechny subjekty překvapilo, že se to zase a zase vrací. Protože závazek na zavedení povinného zálohování není ani v programovém prohlášení vlády a jak říkáte, to téma již bylo opakovaně odmítnuto. Předchozí ministryně paní Hubáčková, která je respektovanou odbornicí v oblasti životního prostředí, poctivě se svým resortem a se širokým týmem odborníků analyzovali dané téma a vše nasvědčovalo tomu, že obce obhájí potřebu dalšího rozvoje stávajícího velmi úspěšného separačního systému. Po příchodu nového pana ministra ale bylo najednou vše jinak. Odborná skupina na ministerstvu byla rozpuštěna a do médií bylo oznámeno, že povinné zálohování PET lahví bude.

Nestačilo by nechat možnost zálohování na vůli zákazníků?
Jsme v demokracii a to, zda něco bude nebo ne, neurčuje ministr, ale poslanci a senátoři. Bylo to velmi překvapující, protože povinné zálohování nedávno, tedy v roce 2020 ve svém hlasování zcela jednoznačně odmítla i Poslanecká sněmovna. S tím, že je to nevýhodné pro lidi a pro obce a že kdo chce, může si zřídit dobrovolný zálohový systém, tak jak jej známe u některých skleněných lahví, kde funguje po mnoho let. Zákon to umožňuje. Dobrovolný systém ale nápojáři nechtějí, ten by si skutečně museli platit sami a museli by s ním také obstát v konkurenci. V povinném ministerském systému toto nemusí, a ještě z něj mají všechnu surovinu, která se sebere obcím a spoustu peněz od lidí z nevrácených záloh, což ročně dělá jednu až dvě miliardy. Aktuální zcela nevídaná placená mediální masáž je důkazem, že někomu na tom opravdu ale opravdu velmi silně záleží. Více bych to asi nekomentoval.

V jakém stadiu se plány na zálohování PET lahví aktuálně nacházejí? Co se ještě musí stát, aby byly realizovány, případně lze tomu ještě vůbec zabránit?
Nad zálohami na PET lahve se smráká. Ministerstvu se nepodařilo přesvědčit skoro žádné připomínkové místo. V novele jsou stále rozpory s rekordními 17 povinnými připomínkovými místy. Nesouhlasí obce, obecní svazy, kraje, Asociace krajů, Hospodářská komora, obchodníci, pumpaři, Unie zaměstnavatelských svazů, některé resorty, Asociace malých a středních podniků, Rada seniorů a řada dalších stále požadují stažení novely. Sdružení místních samospráv zastupující přes 2000 obcí aktuálně zveřejnilo sedm důvodů, proč povinné zálohování nedává v Česku žádný smysl. Ministr nemá pro svůj návrh politickou podporu, což se ukázalo i v červnových Otázkách Václava Moravce v České televizi, kde na opakovaný dotaz nakonec odpověděl, že „zálohování klidně schválí v příští vládě, i kdyby kvůli tomu měl osobně objet všechny obce v republice“.

Čím tedy odpůrci povinného zálohování argumentují?
Poslanci logicky nechtějí v takto kontroverzní věci hlasovat proti obcím a proti svým regionům. Politici pochopili, že zálohování není výhodné pro lidi a že nám v reálu nepomůže v plnění širokého spektra cílů oběhového hospodářství, spíše naopak. Nic na tom nezmění ani zmíněná velmi intenzivní mediální kampaň nápojářů a výrobců zálohovacích automatů, která stále běží, a která viditelně přepjatě a stále dokola hlásá, že povinné zálohování v ČR bude a být musí za každou cenu. Na sociálních sítích a v anketách předních celostátních médií je vidět, že lidé povinné zálohování většinově odmítají a že vědí, co negativního by pro ně znamenalo. Prakticky všechny veřejné ankety dlouhodobě vycházejí proti.

Takže pro změnu nejsou ani všichni politici?
Komise Legislativní rady vlády pro hodnocení dopadů nové legislativy aktuálně požaduje přerušení projednávání návrhu a jeho vrácení zpět předkladateli, protože návrh není dobře zpracován. Dalším faktem je, že Výbor pro životní prostředí Poslanecké sněmovny k textu novely již v prosinci přijal kritické stanovisko a sdělil, že je třeba připravit takové řešení, které nebude vyjímat komodity s pozitivní hodnotou z obecních systémů. Dále poslanci v usnesení podtrhli, že je třeba, aby řešení bylo celospolečensky přínosné, aby respektovalo tržní principy a konkurenci a byly zde vyvážené aspekty ekonomické, ekologické a sociální. Nic z toho bohužel tato novela neobsahuje ani po připomínkovém řízení.

Součástí změn v zákoně o obalech by měl být na pohled poněkud nelogicky zaveden recyklační poplatek na slevové letáky. Patří tato problematika do zmíněného zákona, případně jak by se měla do budoucna podle vás řešit?
Odpověď je jasná. Asi nikdo nemůže myslet vážně, že reklamní leták je obal. Prostě není, i když se to nově píše v návrhu obalového zákona, aby ministr mohl letáky zpoplatnit a kompenzovat tím alespoň maličko negativní dopady zálohového systému na obce. Ke zpoplatnění letáků se nesouhlasně postavila Rada seniorů, Asociace zaměstnavatelů zdravotně postižených, polygrafický průmysl, obchodníci, i recyklační firmy. Takto věci dělat nelze. Zda zpoplatňovat lidem ještě dalším způsobem věci, které se nacházejí v odpadu, když lidé platí za samotný odpad i za koupi těch věcí DPH, je velmi citlivá otázka. Lidé by asi politikům poradili jednoznačně. Pokud toto chce politik prosazovat, měl by to před lidmi nejprve jednoznačně obhájit. To se však evidentně nestalo. Tak či tak se to nedá dělat obalovým zákonem a je třeba to dělat systémově, ne proto, že se to zrovna někomu hodí.

Co by zavedení tohoto poplatku prakticky znamenalo pro odpadové firmy, ale i pro obchody, obce a města i samotné spotřebitele?
Určitě by se opět jednalo o zdražení lidem. Recyklaci to v reálu nepomůže. Obchodníkům to služby také prodraží, a ti to zase naúčtují do dražších potravin a dalšího zboží. Obce doplatí výrazně na zavedení povinného zálohování, pokud by se novela prosadila. Kompenzace zpoplatněním letáků je v tomto srovnání jen taková kapka v moři, která obce opravdu nezachrání. V poslední době se samostatným systémem zpoplatňuje kde co. Věci každodenního života, za které se už zaplatily různé daně se dále doplňkově zpoplatňují podle vůle aktuálně mocných politiků. To není dobré. Je potřeba věci spíše zjednodušovat, ne je dělat stále složitější a dražší. Nechť se všemožné poplatky zahrnou do souhrnné daně, kterou už máme, a je to. Pak už nechte lidi dýchat. Vypadá to, jako by někteří politici potřebovali za sebou nechat pomníčky. To ale systém zbytečně zapleveluje a lidi to obtěžuje. Měřitelné to pak může být na politických preferencích té které strany.

Co by se mělo v Česku v oblasti nakládání s odpady dále změnit, aby se účelně využívaly ve prospěch celé společnosti?
V červnu 2023 Evropská komise ve svém písemném hodnocení zařadila ČR mezi nejlepších devět států, které mají velmi dobře nakročeno k plnění legislativních cílů pro komunální odpad k roku 2025. Ostatní státy jsou za námi, některé daleko za námi. Další cíle jsou pro roky 2030 a 2035. Je to potvrzením, že doposud jsme systém odpadového hospodářství s obcemi vyvíjeli funkčně a efektivně. Nyní potřebujeme hlavně stabilní legislativní prostředí a klid na práci, abychom náročné cíle splnili. Potřebujeme také snížení administrativní zátěže a zrušení umělých nesmyslů, které po nás nikdo nechtěl a stejně v legislativě jsou. S obcemi víme, jak na to. Jestli budou chtít budoucí ministři skutečně s něčím pomoci, pak nejlépe s komoditami, které jsou problematické, jako nebezpečné odpady, staré ekologické zátěže, nerecyklovatelné plasty, se složitostí povolovacího řízení apod. Potřebujeme o poznání více koncových zařízení na materiálové využití.

Co by tedy úřady pro zlepšení situace měly dělat?
Když by se dala jen polovina energie, která se nyní dává do prosazení záloh za každou cenu, do skutečně smysluplných věcí, byli bychom mnohem dál. Naopak systémy sběru máme jedny z nejlepších v Evropě tam mnoho úprav není třeba. Poslední roky jsme bohužel zbytečně ztratili nekonečným stále se vracejícím umělým tlakem na zálohování. Spoustu projektů to ohrozilo, zdrželo či zastavilo. To je škoda, to jsou také náklady a někdo je za to odpovědný. Podstatné je, že po více než dvaceti letech rozvoje stávajícího systému máme velmi dobrý a efektivní základ, což je potvrzeno v mezinárodním srovnání. Nyní to bude hlavně o tom, držet se systémových řešení a nepřipravovat tzv. malé domů, pro vybrané zájmové skupiny. Nyní to může být nápojářský průmysl, kdo to bude příště?

Budoucnost nakládání odpadů v Česku tedy vidíte optimisticky, nebo pesimisticky?
Potřebujeme finálně vyřešit všechny komunální odpady, i další skupiny. Na tom společně pracujeme. Věřím, že jako stát to se ctí zvládneme. V závěru chci upřímně poděkovat lidem, za to, jak skvělé výkony v současném dobrovolném systému odvádějí. Jako stát máme na co být pyšní. I politici by měli lidem děkovat, připravovat pro ně levnější a efektivnější řešení a nezatěžovat je novými a drahými nesmysly. Jsem optimista, věřím, že v řadě oblastí bude lépe.

Zdoj: Deník a Deník.cz ; na dotazy redakce odpovídal Ing. Petr Havelka výkonný ředitel České asociace odpadového hospodářství, článek: Zálohování PET lahví zdraží nápoje a obce přijdou o miliardy, říká Petr Havelka ze dne 30.7.2024