Informace o trhu s komunálními odpady v Německu - zařízení je příliš mnoho, odpadů málo

Klid před bouří

Podle článku došlo v roce 2013 v Německu k posílení ekonomiky, k ustálení trhu s komunálními odpady a ke stabilizaci cen. Dopomoci k tomu mělo zejména snížení cenového rozdílu za nakládání s komunálními a s průmyslovými odpady. EUWID přirovnává současné zklidnění trhu ke klidu před bouří, poněvadž v příštích letech mnohým provozovatelům zařízení k nakládání s komunálními odpady (např. spalovny) vyprší dlouhodobé obchodní smlouvy, uzavřené většinou s komunální sférou za vysoké ceny, které umožňovaly ekonomicky životaschopný provoz nákladných zařízení (markantní rozdíl je jasně patrný z níže uvedené tabulky). Dále podle předpovědi má v roce 2014 i nadále klesat množství vzniklého odpadu z domácností, třebaže množství průmyslového odpadu se má mírně navýšit.

Nadkapacita zařízení - sílící problém je částečně řešen stále narůstajícími dovozy

Není tajemstvím, že neustále vzrůstající přebytek kapacit v Německu (zejména na severu, východu a západu země) má za následek zvyšující se poptávku po dovozu komunálního odpadu z ostatních států. Podle Německé federace provozovatelů energetických zařízení a zařízení na spalování alternativních paliv bylo v roce 2012 do Německa dovezeno 736 000 tun odpadů. V roce 2013 aktuální odhady mluví znovu o navýšení, a to o několik set tisíc tun. V dalších letech se dokonce počítá s množstvím okolo 1,5 milion tun dovážených odpadů za rok. Momentálně nejvíce odpadů pochází z Nizozemí, Belgie a stále více z Velké Británie a Severního Irska, Francie nebo Polska. Ve střednědobém horizontu plánuje Německo využít k transportu odpadů dokonce vnitrozemskou plavbu.

Kapacit je mnoho, odpadů je málo - předpokládá se omezování kapacit

Podpora výrazného nárůstu dovozu odpadů je jedním z možných řešení problému tzv. „nadkapacity“ zdejších zařízení (např. spaloven). Dále je možné přistoupit k úplnému uzavření některých zařízení. To se z dlouhodobé perspektivy jeví tak jako tak nevyhnutelné. Již nyní se proto uvažuje o možných kandidátech na uzavření. Další možností pro provozovatele zařízení je uzavřít jednotlivé provozní linky namísto celých zařízení. Například zařízení na MBÚ uvažují o upuštění od biologické úpravy a o soustředění se výhradně na mechanickou úpravu odpadů na alternativní paliva. Kapacity linek MBÚ pro biologickou úpravu by se pak eventuálně využily na rostoucí objemy odděleně sebraných biologických odpadů. A v neposlední řadě se mluví o možnosti snížení výkonu zařízení k nakládání s odpady ve všech oblastech (preferováno na 80%). Takové opatření by nejen zlepšilo situaci na trhu, ale také by ušetřilo náklady na provoz a údržbu. První úpravy kapacit nebo případné uzavírání zařízení nebo linek se údajně očekává na začátku roku 2015. V tom čase budou končit mnohým zařízením klíčové smlouvy v některých regionech s místními orgány.

Zdroj: ČAOH dle EUWID Recycling and waste management 26.2013

Tabulka - ceny € za tunu u WTO a MBÚ v Německu

Situace v České republice

Situace s nadbytkem kapacit je zcela reálná i v podmínkách České republiky. Statistická ročenka ŽP z roku 2012 (MŽP, Cenia) dává zajímavou informaci o souhrnu stávajících kapacit zařízení na úpravu, využití a odstranění odpadů na území celé ČR. Z tabulky uvedené na straně č. 55 a 56 této ročenky MŽP (členěné dokonce dle jednotlivých způsobů nakládání s odpady) je zřejmé, že nynější roční kapacity zařízení na úpravu a využití odpadů v ČR jsou v součtu o dosti vyšší (někdy až násobně), než je celková roční produkce odpadů v ČR (roční produkce odpadů je cca 30 milionů tun).

Tato informace je mimo jiné podstatná také v rámci objektivního posuzování, zda je vhodné v dalším dotačním období OPŽP (2014-2020) vynakládat významné prostředky do budování dalších a dalších odpadářských zařízení, či zda není na místě racionálně zvážit smysluplnější využití evropských peněz v jiných částech českého hospodářství. V tomto směru je vhodné také brát v úvahu stále sílící hlasy části odborné veřejnosti, že neúměrná výše dotačních prostředků stále více deformuje tržní prostředí a cenu služeb v dotčeném sektoru. Nejsou výjimkou dotovaná zařízení, která v minulém období vznikla hlavně z důvodu motivace k proinvestování peněz a nyní mají poměrně zásadní problémy se stanovenou minimální udržitelností projektu. Mnohé standardní (nedotované) investice jsou tímto stavem bohužel také logicky ohroženy.

Na závěr realistické konstatování jednoho nejmenovaného uznávaného ekonoma: „Nemysleme si, že dotace jsou peníze, které nám někdo dává zadarmo. Každá mince má dvě strany. Nevýhody masivních dotací do vybraných částí hospodářství se dříve nebo později jednoznačně projeví a je pravděpodobné, že nikoli malou měrou.“

Zdroj: Ing. Petr Havelka, ředitel České asociace odpadového hospodářství (www.caoh.cz)