Moderní obec: Možná rizika tzv. PAYT systémů

31. října 2017

V České republice se rozvíjí diskuse nad systémy, v jejichž rámci by měl občan za odvoz svého směsného zbytkového komunálního odpadu platit různé částky, a to podle toho, kolik odpadu vyhodí (PAYT – pay-as-you-throw / zaplať, kolik vyhodíš). Tyto systémy se zpravidla prezentují jako varianta k zefektivnění svozu a fakturace odpadů. Je to však pravda? Na základě praktických argumentů téma zhodnotil zástupce akademické sféry, doc. Ing. VLASTIMIL ALTMANN, Ph.D.,

Deklarované výhody PAYT systémů jsou obecně známé z letáků a propagačních akcí výrobců těchto technologií. Rizika vycházející z praktických zkušeností však nejsou samotnými výrobci uváděna. Praxe z některých pilotních projektů ukazuje logické problémy, které jsou se zavedením PAYT systémů často spojeny. Obvyklým výsledkem pak pro samotného objednatele, tedy nejčastěji obec či město, není finální úspora nákladů, nýbrž jejich navýšení.

PAYT ZNAMENÁ POTŘEBU ŘADY ZMĚN

Při zavedení systému PAYT musí být změněn systém odvozu odpadů: Musí se provést identifikace odpadové nádoby, majitele a odvezeného množství a vše se musí následně tzv. spárovat. Svozové firmy odesílají množství dat k vystavení platebních příkazů a k úhradě odvezeného množství s vědomím, že každá domácnost by zřejmě měla mít samostatnou smlouvu. Tento postup přináší zvýšené náklady na provoz databází, vypisování složenek nebo platebních příkazů a zvýšené náklady na distribuci těchto příkazů. Občan či obec tak za složitější systém fakturace a plateb logicky musí připlatit.

Standardně tak nastává situace, kdy majitelé nádob zpochybňují odvezené množství s tím, že oni toho vlastně ani tolik nevyhodili a někdo jim odpadovou nádobu doplnil apod. Znamená to tedy, že nádoby je třeba zabezpečit – uzamknout. Svozové firmy je při svozu odemykají, čím se prodlužuje doba na odbavení jedné nádoby. To rovněž přináší zvýšené náklady na obsluhu a celkové náklady na celý svoz odpadu.

RIZIKA ČERNÝCH SKLÁDEK

Občan, který se bude snažit snížit množství svého zbytkového odpadu, vše někam „odloží“. Najde si různá zákoutí, silniční příkopy nebo les, kde vzniknou černé skládky. Drtivá většina obcí, která si obdobu PAYT systémů vyzkoušela již v devadesátých letech, od nich právě z tohoto důvodu odstoupila.

Další možností je, že občan pro svůj směsný odpad použije nádoby na separovaný sběr. Již nyní se v nich objevuje velké procento nežádoucích odpadů (ačkoliv je to zdarma), které se vracejí z dotřiďovacích linek zpět k odstranění. Dochází tak ke zbytečnému znehodnocování druhotných surovin, navíc i svoz a manipulace s těmito odpady také něco stojí.

Směsné odpady od občanů se však také mohou „vrátit“ do kamen, což je trend, který se dá zdokumentovat po každém zdražení jiných paliv. Další zkušenost, kterou si už obce vyzkoušely v minulosti, je vyšší naplněnost veřejných odpadových košů a sběrných nádob. I tím se znatelně navyšují náklady obce.

FUNKČNOST SOUČASNÉHO SYSTÉMU

Právní řád ČR v současnosti dává každé obci na výběr ze tří možných zákonných způsobů, jak vybírat platbu za komunální odpad od občanů (viz box). Formy zpoplatnění umožňují i aplikaci tzv. PAYT systémů a k jejich zavedení tedy není nutná žádná legislativní změna. Zásadní otázkou zůstává ekonomická výhodnost, či nevýhodnost podobných systémů a jejich skutečná provozní funkčnost v praxi.

Zákonné způsoby, jak vybírat platbu za komunální odpad od občanů

* Místní poplatek za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálního odpadu (§ 10b zákona o místních poplatcích)

* Poplatek za komunální odpad (§ 17a zákona o odpadech)

* Cena na základě písemné smlouvy (§ 17 zákona o odpadech)

V souvislosti s úvahami na zavedení PAYT systémů je třeba se zároveň zhodnotit současný systém odpadového hospodářství v obcích. Vyvíjí se dlouhodobě příznivě a jsou služby kvalitní? Funguje v rámci platné legislativy a jeho vliv na životní prostředí je pozitivní? Jsou náklady obcí a občanů ve vztahu k rozsahu služeb adekvátní? Umí obce v rámci tendrů ceny velmi příznivě vysoutěžit? Na všechny otázky lze jednoznačně odpovědět: ANO.

Trendy odpadového hospodářství (OH) v ČR prokazatelně směřují k žádoucímu ještě vyššímu využívání recyklovatelných složek (další intenzifikace separace biologicky rozložitelného odpadu –BRKO, sběru papíru, plastů a dalších komodit od občanů). Kořeny tohoto pozitivního fenoménu spočívají v odpovědném přístupu obcí a měst a rovněž, a to zejména – v akceptování změn občany. Obcím a městům jsou nabízeny různé modifikace jejich systémů odpadového hospodářství, které podporují pozitivní směr, navíc bez razantního navyšování nákladů.

V ČR existuje už řada dobrých příkladů, včetně prokazatelných výstupů svědčících o poklesu produkce směsného komunálního odpadu (KO) při současném růstu separovaných složek, zejména BRKO, plastů a papíru.

VÝČET MOŽNÝCH TECHNICKÝCH RIZIK

Vrátíme-li se k úvodní problematice se zavedením PAYT systému, lze kromě úvodní úvahy identifikovat i další okruhy problémů:

* Kontejnery s objemem 1100 litrů na sídlištích. Není adresné, komu hmotnost odpadů rozpočítat a jak občany ke snížení množství odhozeného odpadu motivovat. Může tak docházet k možné diskriminaci občanů žijících na sídlištích.

* Osazení čipu. Je třeba zajistit přesnost umístění a nastavení čipu na konkrétní adresu a občana. Náklady může zvýšit čtení čipu, zpracování a zasílání dat, údržba čipů a čtecího zařízení nebo osazení váhy na zvedacím zařízení nádob.

* Osazení váhy se potýká s nepřesnostmi. Dochází k chybovosti vážení či „nepřečtení váhy“ z hlediska podmínek vážení (např. vlivem námrazy v zimním období nebo znečištění čipů). Čipy mohou být poškozeny z důvodu umístění horkého popele do kovových popelnic. Vážení je nepřesné až nemožné, pokud dochází ke svozu nádoby ve svahu příčném či podélném. Chyby ve vážení také nastávají při nepoměru hmotnosti nádoby a obsahu, například u plastu.

* Vážení nádob/pytlů na místě svozu je vždy podružné. Do zákonné evidence a hlášení o nakládání s odpady vážení se zapisuje vážení na koncovém zařízení pro nakládání s odpady, nikoliv hmotnost navážená u původce – občana, kde může být vážení chybné nebo vůbec nebýt provedeno. Součet hmotností z vážení nádob u původce nikdy nebude korespondovat s hodnotou zjištěnou na koncovém zařízení, která jde do zákonné evidence. Zákazník tedy vždy obdrží data po korekci. Řada občanů pak může ne zcela shodná data rozporovat.

* Problémy se snímáním dat u kovových nádob. Čipy na kovových nádobách musí být odstíněny speciální podložkou a jejich načítání vždy bude problematické.

* Technické a provozní problémy na svozovém vozidle. Mj. jde zejména o nutnost pořizovat automatické vyklápěče, které jsou významně dražší. Hřeben vyklápěče je navíc technologicky upraven dodavatelem technologie snímání a vážení, takže čtecí anténa čipů zasahuje do samotného bezpečnostního systému zvedacího zařízení, kde hrozí nebezpečí pro obsluhu. Dále musí být zajištěno sledování světelné signalizace posádkou, což prodlužuje dobu výsypů nádob, přičemž obsluha se nesmí dotýkat vyklápěče. Nezbytností je i dobrý technický stav vyklápěče, vozidlo musí být při výsypu v předepsané poloze, dělníci svozu musí informovat řidiče o signalizaci chybného výsypu (nenačtení nádoby, nezvážení nádoby) a řidič musí tyto nestandardní události zaznamenávat pro následnou evidenci. Výše chybovosti v procentech nesvezených nádob bude deklarována výrobcem technologie, ale současně musí být akceptována ve smluvních vztazích se zákazníky, neboť technologie neumí garantovat 100% přečtení nádob a nulovou odchylku vážení. Pokud bude chybovost ve výši např. 5 %, pak za jeden den bude odchylka v evidovaných nádobách v počtu 50 kusů na jednom vozidle – kterým občanům budou tyto výsypy přiděleny? Každé technologické zařízení může být poruchové, což bude nutit svozové společnosti k vytváření rezerv ve formě zálohových a plně technologicky vybavených vozidel. Náklady spojené s tímto vozidlem budou rozpočítávat do kalkulace pro zákazníka.

* Další zvýšení nároků na péči o přidanou technickou vybavenost vozidla, jeho opravy, spolehlivost váhy, kalibrace.

* Nutné striktní oddělení svozu očipovaných a neočipovaných nádob, což výrazně navyšuje náklady svozu a snižuje možnosti optimalizace svozových tras.

* Na řadě míst dochází při výsypu k „promíchání“ několika nádob sousedních domů. Navrhovaný systém by vedl k nutnosti důsledné evidence, a tím k dalšímu zpomalení a zároveň i prodražení služby jako takové.

* Svozová firma musí mít vždy rezervovanou kapacitu svozové techniky (objem i časovou náročnost) na všechny nasmlouvané nádoby. Na sídlištích jsou vysypány vždy všechny kontejnery s objemem 1,1 m³, neboť jsou trvale dostupné. V oblastech s rodinnou zástavbou, kde nemusí být veškeré nádoby přistaveny ke svozu, má být kapacita svozové techniky limitována pouze na tyto nádoby? Zákazník totiž přece bude hradit jen svoz aktuálně přistavených nádob? Budou se náklady na nesvezené nádoby rozpočítávat na svážené nádoby – a znamená to tedy, že bude navyšována cena služby?

Provozně by tento systém zcela jistě znamenal zpomalení výsypů, tj. nutnost alokovat více techniky a pracovníků na svoz dané obce, tedy opět prodražení systému svozu. Pokud by obec požadovala zavedení vážení nádob, budou náklady na vážení promítnuty do ceny a bude dále na obci, aby vyřešila navýšení platby s občany.

VÝHODY A NEVÝHODY

Uvedené argumenty svědčí o tom, že idealizované materiály a argumentace výrobců a prodejců těchto technologií neobsahují vyvážený poměr výhod a nevýhod PAYT systémů. Cíl, kterého má být dosaženo – kromě uplatnění a prodeje čipů, systémů vážení a podpůrného software, není zcela jasný.

Obce potřebují nákladově nenáročné a stabilní systémy svozu a fakturace. Je zde reálné riziko, že fungující systém má být nahrazen drahým experimentem, který se značnými náklady způsobí z pohledu ekologie i ekonomiky výrazné zhoršení procesu sběru, třídění a dalšího využití separovaných složek odpadů. V neposlední řadě tyto technologie fungují plnohodnotně pouze v určitých idealizovaných podmínkách a nemusí plnohodnotně fungovat v reálném celoročním provozu.

Uplatnění těchto technických prostředků přináší zvýšené náklady na investice, administrativu i vlastní provoz, což se přirozeně promítá do ceny služeb občanům, nebo to zvyšuje míru spolufinancování odpadového hospodářství ze strany obcí.

Každá obec samozřejmě může tyto systémy zavést již v rámci stávající legislativy zákona o odpadech. Některé obce se rozhodly pro označení nádob čipy či čárovými kódy. Prakticky však existuje pouze velmi úzká skupina obcí, kde jsou nádoby váženy. Řada obcí, která tuto cestu zkusila, od ní v brzké době upustila pro řadu praktických provozních důvodů.

Je pravdou, že nyní jsou tyto systémy opět více propagovány. Hlavním důvodem je však potřeba využití a profinancování velkého množství dotačních prostředků z Evropské unie. Vezme-li si obec dotaci na zavedení PAYT systému, pak jej bude muset využívat po celou dobu udržitelnosti projektu, a to i v případě, že by se v praktickém provozu po zavedení ukázal jako neefektivní, problematický a ve výsledku s citelně vyššími náklady oproti systému dosavadnímu.

Radnice by proto neměly bez rozmyslu podléhat reklamám a měly by vždy dobře zvážit argumenty pro a proti a následně se racionálně rozhodnout s cílem minimalizovat možná rizika pro obec. I k podobným úvahám může sloužit toto stručné odborné posouzení. Výsledné rozhodnutí je pak na každé obci.

Zdroj: pro Moderní obec doc. Ing. VLASTIMIL ALTMANN, Ph.D., Technická fakulta, ČZU Praha, (říjen 2017); zveřejněno také na webu České asociace odpadového hospodářství (www.caoh.cz)