Moravské hospodářství: Odpovědi Petra Havelky v duelu s ministrem Hladíkem k zálohování PET lahví

19. února 2024

Na serveru Moravské hospodářství vyšel článek rozebírající argumenty pro a proti zavedení nového systému zálohování PET lahví. Na otázky odpovídal jak Petr Hladík, ministr životního prostředí, tak Petr Havelka, výkonný ředitel České asociace odpadového hospodářství. Odpovědi Petra Havelky uvádíme níže v článku. Celý článek je možno přečíst v odkazu na konci tohoto textu přímo na originálním webu.

Otázky pro Petra Havelku, výkonného ředitele České asociace odpadového hospodářství

Ing. Petr Havelka

Co je podle Vás hlavním motivem pro snahy zavést zálohový systém PET lahví?

Z proběhlých debat to víme celkem přesně. Je to cena tohoto materiálu na trhu a to, že se nápojářskému průmyslu už nechce tento materiál kupovat na trhu v konkurenčním prostředí. Argumentují předepsaným povinným recyklovaných obsahem v nových PETkách, ale to není žádný argument. Povinný recyklovaný obsah má být prakticky u všech materiálů a přeci kvůli tomu nezrušíme tržní prostředí v celém oběhovém hospodářství. Zrušení, či umělé znemožnění konkurenční soutěže by byl konec tohoto jinak správného konceptu, tedy že se mají využívat druhotné suroviny (konceptu oběhového hospodářství). Právě zájem různých částí recyklačního průmyslu za poslední řadu let způsobil rostoucí tržní cenu této dobře recyklovatelné suroviny na trhu (PET). To zajistilo vysokou míru materiálového využití tohoto materiálu a jedno z nejlépe fungujících odvětví oběhového hospodářství. Podobně jako např. v případě kovů a kovových odpadů. A nebyli to nápojáři, kdo řadu let velmi úspěšně recyklují PET lahve a kdo zajistil funkční materiálové využití a oběhové hospodářství u této komodity. Byl to zejména textilní průmysl a automotive. Nápojáři začali chtít PET pro sebe až v době, kdy narostla jeho tržní hodnota. Stejně tak neplatí, že by PET lahve byly nebo měly být automaticky jejich, jak někdy říkají. Ano, oni tu lahev vyrobili, oni jí prodali a dostali za ni zaplaceno. Ten materiál už jim po prodeji logicky nepatří. Patří tomu, kdo si jej koupil. Pokud občan následně PETku odloží do žlutého kontejneru, jak mu říká zákon, pak je ze zákona ve vlastnictví obce a obec z její hodnoty vyvažuje náklady na obecní odpadové hospodářství. Stejné je to třeba u papíru, nebo u kovů. Papírny také nechtějí, aby papír byl ze zákona jejich a aby se zálohoval. Kupují si odpadový papír na trhu. A ve svých výrobcích dosahují velmi vysokých recyklovaných obsahů. Proč by pozitivní hodnota PET měla být uměle vzata obcím a darována nápojářům jen proto, že to chtějí? Připomínkové řízení ukázalo, že velké části subjektů to nepřijde v souladu s veřejným zájmem, se zájmy lidí. Lidem by zálohování jednoznačně vzalo peníze z peněženek. Dopad je spočítán na cca 250 – 300 Kč na člena rodiny za rok.

druhotn-suroviny-2

Iniciativa pro zálohování uvádí, že zálohový systém v ČR pomůže k přechodu na cirkulární ekonomiku. Jaký je Váš postoj k tomuto tvrzení?

Specificky PET lahve a plechovky jsou nejlépe vytřiditelné a nejlépe recyklovatelné komodity z komunálních odpadů. Pozitivní tržní hodnota těchto odpadových materiálů určuje, že každý v řetězci se je snaží co nejvíce vytřídit a poslat přímo do recyklace, protože to dává jasný ekonomický smysl. Jistě nebudete vyhazovat nebo pálit něco, čeho tuna stojí třeba 10 000 Kč. Kéž by to tak dobře fungovalo i u řady další odpadů. MŽP bylo posledních 14 let proti povinnému zálohování PETek. Proč MŽP takto intenzivně neřeší problémové odpadové komodity, třeba ty s negativní hodnotou? To by obcím pomohlo. Aby vymysleli systém, jak je lépe třídit, lépe recyklovat, jak zvýšit zájem průmyslu o recyklaci ostatních materiálů, třeba PVC. To by bylo záslužné. Řešit to v první řadě u té nejlépe vytřiditelné a nejlépe recyklovatelné komodity a říkat, jak je to pozitivní z hlediska životního prostředí, mi přijde podivné a vlastně objektivně k neuvěření. Souhlasím s těmi, kteří toto dávají za smutný příklad greenwashingu. Dva příklady vlivu zálohování na životní prostředí. Jen spotřeba elektrické energie zálohovacích automatů se za rok podle zprávy MŽP rovná spotřebě 6300 domácností, tedy spotřebě jednoho malého města. Další příklad. Navrhovaný systém bude dle zprávy MŽP potřebovat ročně více než 10 000 000 kusů velkých plastových pytlů a dalších 2 500 000 pytlů u operátora. To myslím, není dobrý vzkaz pro uhlíkovou stopu a pro přírodu. Takových příkladů je mnohem více. To vše jen kvůli navýšení sběru ze současně sbíraných 43 tisíc tun ročně o 5 tisíc tun PET lahví do roku 2029.

Další problém je krátká užitná doba PET lahve. Z hlediska dopadů na životní prostředí je vždy výhodnější recyklovat materiál na výrobek s delší užitnou hodnotou. Protože každý cyklus recyklace znamená velké energetické nároky na dopravu materiálu, na zpracování, čištění, recyklaci, výrobu nového produktu, další dopravu, jeho prodej apod. Proto použití odpadního PET do vozidla s životností 15 let nebo do zimní bundy či spacáku s životností 6 – 10 let, je výrazně ekologičtější, než do rychloobrátkového obalu, který bude znovu svážen a zpracován v intervalu prvních jednotek měsíců a bude vyžadovat další cyklus a další energii a další emise uhlíku. Uhlíková stopa při těchto různých způsobech recyklace je nesrovnatelně odlišná. Samozřejmě výrazně horší je v případě recyklace zpět do rychloobrátkových PET lahví. Navíc PETka je recyklovatelná pouze cca 4 krát, technická horní hranice cyklů tohoto materiálu je 7.

Vy uvádíte, že cíle EU plníme/budeme plnit i při současném systému bez zavedení zálohování PET. Opačné názory (MŽP a Inic. Pro zálohování) tvrdí, že systémy záloh jsou jednoznačně jedinou cestou, jak uzavřít materiálovou smyčku – vyrábět z petek nové petky a z plechovek nové plechovky. Jak to tedy je? Můžete vyvrátit?

Oficiální data ukazují, že ČR plní již od roku 2020 cíle sběru i pro rok 2025 a nově i pro rok 2027 (podle cíle schváleného Radou EU – 78%). A co se týká uzavřené smyčky? V legislativě je předepsaná recyklace a materiálové využití. My to velice vítáme a aktivně se na tom podílíme již řadu let. Cíle plníme. Není předepsaná žádná „materiálová smyčka“ do stejných výrobků. Proč? Je to jednoduché, protože se lehce může stát, že cesta recyklace do stejných výrobků (bottle-to-bottle) bude v součtu všech souvisejících aspektů reálné horší, a to jak z hlediska životního prostředí, tak z hlediska ochrany zdraví, či spojených socioekonomických dopadů. To je evidentní. Proto žádná legislativa nic takového nepředepisuje. Říkají to jen ti, kdož chtějí za každou cenu tento přístup prosadit, a to proto, že chtějí hodnotný materiál, který už jednou prodali a inkasovali za něj peníze, znovu získat co nejlevněji a jen pro sebe. Z hlediska byznysu a zájmů úzké skupiny to asi lze chápat, ale evidentně to není něco, co by bylo výhodné pro lidi a bohužel ani pro životní prostředí. Bohužel pro laiky to zní zeleně a ne každý se nad věcí podrobněji zamyslí z celostního pohledu.

Povinné zálohování je systém, který má vlastně navozovat dojem, že přináší vykoupení z problému s plasty. Žádné vykoupení však nepřináší, protože i když bude nová PET lahev celá z rPET (jako že nebude), tak ekologické dopady celého systému výroby obalu, jeho plnění vodou a cukrem, logistiky k prodeji, logistiky domů, logistiky zase zpět do zálohových automatů, spotřeba energie, logistiky ke zpracování, třídění, regranulace, výroby, plnění, logistiky do obchodu a logistiky domů, a toho celého uhlíková stopa, je evidentě z ekologického hlediska mnohem horší, než si prostě napustit doma 1,5 litru vody z kohoutku. Zálohový systém na tom vůbec nic nezmění, spíše naopak. Proč vlastně MŽP nově tak silně potřebuje prosadit povinné zálohování, když to nedává uvěřitelné celospolečenské výhody a smysl? To je asi aktuální podstatná otázka, kterou bychom se měli zabývat. Minimálně po těžké kritice, kterou schytal návrh novely od zatím snad největšího počtu připomínkových míst v historii. MŽP však chce kupodivu návrh dále obhajovat navzdory širokému nesouhlasu.

Spatřujete na případném zavedení nového systému případně nějaká pozitiva?

Zálohování objektivně může být cesta, jak státy s nízkou mírou sběru PET lahví mohou v poměrně krátké době dosáhnout významného zvýšení výkonu sběru. Velmi na zváženou však musí být, zda se má jednat o systém povinný, tedy systém, který k tomu bude občany nutit a vlastně zakáže lidem možnost volby, v čem si svůj nápoj koupí. Anebo to bude systém dobrovolný. Pro dobrovolný systém bych klidně byl. V ČR parlament významnou většinou v roce 2020 odmítl zavedení povinných záloh a sdělil, že pokud nápojový průmysl tolik věří pozitivním dopadům tohoto systému na životní prostředí, že si mohou zálohový systém zavést již nyní na dobrovolné bázi. Zákon jim to umožňuje. Dále je otázkou, zda je zdravé a pro lidi výhodné, aby zálohový systém byl monopol, jak navrhují nápojáři a MŽP. Jako účelové a nemístné vidím také návrhy na to, aby zálohový systém dával výrobcům nápojů hodnotný materiál s jakoukoli cenovou výhodou oproti tržní ceně, nebo dokonce zdarma. Vy, když chcete jezdit autem, tak si také musíte koupit benzín nebo naftu za tržní cenu, ať je zrovna levný, nebo stojí 50 Kč. A to i v případě, že provozujete autodopravu a jste na ceně pohonných hmot zásadně závislí. Debata v tomto směru, a to že to někdo zvažuje, mi přijde jako z jiného století a z jiné země.

bottles-4276208_1280

Co vše dalšího naopak hovoří proti? Proč nezavádět?

O tom by se dalo popsat mnoho stran. Zde spíše odkazuji na veřejně dostupné připomínky ve vládním systému Eklep, kde většina připomínkových míst povinné zálohování navržené ze strany MŽP s mnoha argumenty odmítla. Sdělím zde ale jinou úvahu a myslím, že podstatnější. Zamysleme se. Kupovat vodu v plastu přeci objektivně není udržitelné jednání. Není to správné jednání ve vztahu k ekologickým dopadům. Dá se to také shrnout pod heslo: „Produktem balené vody je plast, nikoli voda“. A to je velmi špatný princip, na který si lidé bohužel zvykli díky obrovskému marketingu nápojových firem, které nám vlastně prodávají cukr ve vodě a v plastu za velmi vysokou cenu. PET lahev se za posledních 60 let stala symbolem plastového znečištění planety. Právě kolem plastového obalu jsou mnohonásobně větší dopady na ŽP, než ze samotné vody, a je úplně jedno, jestli s obsahem rPET nebo bez. Dopady na životní prostředí jsou tak či tak v součtu velké. Výroba tohoto obalu (klidně z rPET) a celá logistika zatěžuje životní prostředí násobně více, ve srovnání s tím, že vše se dělá jen pro 1,5 litru vody a v případě limonád ještě cca 40 kostek cukru na lahev. Pro vodu, která se vypije za půl dne. Od MŽP bych čekal spíše osvětu ve smyslu, aby lidé pili kohoutkovou vodu, jak to doporučovali i předchozí ministři životního prostředí. Ale nikoli již několikaměsíční adoraci systému povinných záloh na plastové obaly pro prodej pitné vody, či rozpuštěného cukru. Zde si dovolím ještě jeden odkaz na novou studii prestižních univerzit USA o možných zdravotních dopadech PET lahví a vody v nich. Jedná se o aktuální článek periodika 21. STOLETÍ, který nese název: „Balená voda nese 100 krát větší množství částic plastu, než se očekávalo“.

Z odborného hlediska bych k vašemu dotazu rád vyzdvihl jeden podstatný argument, který ukazuje, že zálohy, tak jak jsou navrhovány, nejsou smysluplná cesta. Evropský parlament dne 22.11.2023 v rámci jednání o nařízení o obalech (PPWR) odhlasoval, že vysoké cíle sběru na 90 % je nutné k roku 2029 dosahovat u všech obalových materiálů. Bylo sděleno, že nedává logiku dosahovat vysokého sběru a třídění jen u PET lahví a plechovek. Asi nikdo by nevnímal jako reálné, že by se všechny obaly nově vracely v obchodech s potravinami v zálohovacích automatech. Technicky to ani nejde. Evropský parlament proto také sdělil, že vysokých cílů má být dosaženo systémy tříděného sběru. V tomto směru máme jako ČR výhodu jednoho z nejefektivnějších systémů v Evropě. Měli bychom jej dále synergicky rozvíjet, jak požadují obce, nikoli jej narušovat. A pokud zde bude kdykoli potřeba, lze v budoucnu využít jako doplňkovou motivaci pro třídění všech typů obalů např. tzv. digitální zálohování s využitím QR kódů, tedy systém, který efektivně využívá stávající infrastrukturu a neobtěžuje lidi nošením odpadů do obchodů.

Jaký bude dopad na rozpočty obcí? MŽP uvádí, že obce čekají štědré kompenzace. Proč tedy obce z valné většiny s novým systémem nesouhlasí?

To je správný dotaz. Proč obce z valné většiny s novým systémem nesouhlasí? A to i přes to, že znají návrh MŽP na tzv. „štědrou“ kompenzaci negativních ekonomických dopadů zálohování. Odpověď zní, že si to starostové umějí spočítat. A není to složité. Pokud vám někdo nejprve vezme cca 500 milionů a následně přijde se slibem, že vám možná zpět přerozdělí cca třetinu této hodnoty, a to ještě jen maximálně prvních pět let, řeknete si, že to zrovna není nabídka, která se neodmítá. A nejen obce nesouhlasí. Dne 6.12.2023, tedy po-té, co MŽP zveřejnilo návrh zákona v připomínkovém řízení, vydal ve věci povinného zálohování usnesení i Výbor pro životní prostředí Poslanecké sněmovny. V usnesení se stanoví, že budoucí řešení by nemělo vyjímat z obecních systémů komodity s pozitivní hodnotou. Stanoví se zde také to, že budoucí řešení, by mělo přinášet jasné celospolečenské výhody. Výsledek připomínkového řízení ukazuje, že návrh MŽP je v rozporu s těmito a s dalšími podmínkami usnesení Výboru pro ŽP PSP ČR.

Konkrétní negativní ekonomické dopady na obce vyčíslili sami nápojáři jimi financovanou studií agentury CETA, a to na cca 32 Kč na občana a rok. Ve studii však chyběly některé dopady, např. odměn od Ekokomu. Provedený dopočet vychází na cca 58 Kč na občana o rok. Pro město velikosti Prahy je to roční ztráta více než 70 milionů Kč. Dalšími ztrátami jsou poškozené již realizované investice do třídění odpadů. Jen nově postavené moderní městské třídící linky v Ostravě a Brně avizovaly roční ztráty ve vztahu k zavedení zálohování PET lahví a plechovek ve výši 20 – 30 milionů korun, každá. Novelou navrhované kompenzace pro obce jsou nedostatečné a nesystémové. Podrobný výčet důvodů lze nalézt v článku – Dopady zálohování na obce. Jak říká klasik – nikdo vám nedá tolik, kolik já vám mohu slíbit).

Připomínková místa ve vztahu k ministerstvem navrženým kompenzacím avizují zásadní rozpory. Nápojářský průmysl požaduje, aby kompenzace pro obce byly citelně nižší, než navrhovaných 15% a byly jen na dobu maximálně 5 let. To však pro obce není vůbec žádné řešení, o peníze by stejně přišly. Zásadně kritizované řadou svazů a připomínkových míst, mimo jiné i Hospodářskou komorou, je také navrhované zpoplatnění letáků, které dle MŽP mělo obcím přinést část kompenzace za škody způsobené zavedením zálohování. Zpoplatnění letáků je ohroženo, protože s ním nesouhlasí klíčová připomínková místa. Navíc obchodníci říkají, že pokud budou letáky zpoplatněné, přejdou na elektronickou verzi. Tím by vypadl další zdroj financování kompenzací pro obce. Řešení kompenzací pro obce navrhované ministerstvem je tedy v reálu nevyjednané, nefunkční a pro obce evidentně nevýhodné. Zde se nabízí příklad Francie, kde se samosprávy hlasitě vzbouřily proti zavedení povinného zálohování PET lahví. Vláda uznala jejich argumenty a ohlásila, že vzhledem k negativním ekonomickým dopadům povinného zálohování a absenci celospolečenských benefitů tohoto řešení, povinné zálohy finálně zamítla a ve Francii nebude. Francie půjde cestou modernějších a efektivnějších řešení, nikoli cestou vracení odpadů v prodejnách potravin.

Odkaz na článek: https://moravskehospodarstvi.cz/pro-a-proti-aneb-dva-pohledy-na-chystany-system-zalohovani-pet-lahvi/

Zdroj: Moravské hospodářství, Ing. Petr Havelka - https://www.caoh.cz/