OF: Materiálová recyklace je, když se vytříděný materiál promění na konečný výrobek

Můžete nám nejprve prosím přiblížit samotnou společnost Transform.

Naše společnost vznikla v roce 1991 jako soukromá akciová společnost, která již od svého počátku měla za cíl zpracování odpadních plastů z komunálních zdrojů a následnou výrobu smysluplných výrobků z takto získaných surovin. Protože v době vzniku neexistoval systém separovaného sběru plastových odpadů, dováželi jsme nejprve plasty ze zahraničí. S tím, jak se systém sběru v ČR rozvíjel, přecházeli jsme postupně na tuzemské zdroje. Od roku 2010 zpracováváme téměř výhradně tuzemský plastový komunální odpad získaný separací v rámci „žlutých kontejnerů“. Z těchto odpadů po jejich úpravě pak vyrábíme nejrůznější výrobky pro širokou veřejnost, města a obce, jako je zatravňovací dlažba, terasové desky, plastové plotovky, záhonové chodníky a obrubníky, kompostéry, celoplastové lavičky, dětská pískoviště. Naše výrobky mají uplatnění ale i v průmyslové sféře a zemědělství. Mimo výrobků na zakázku pro konkrétní zákazníky bych jmenoval například prvky protihlukových stěn, kabelové žlaby, kůly na oplocení pastvin či vnitřní vybavení zemědělských budov.

Čtenáře určitě zajímají jednotlivé kroky výrobního – tedy recyklačního procesu, kde a jakým způsobem získáváte vstupní suroviny a které to jsou?

Jak jsem již zmiňoval. Materiál má svůj původ ve žlutých kontejnerech. Jedná setedy o „igelitové“ tašky a sáčky, kelímky od jogurtů, láhve od kečupů, šamponů, použité plastové hračky atp. Prostě běžný plastový odpad z domácností, který je k nám dovážen běžnými svozovými vozy, převážně z obcí Pardubického kraje. Tento odpad se následně dotřiďuje na naší třídicí lince, kde zaprvé odstraníme neplastové části (sklo, kovy, papír), vytřídíme frakci PET obalů od nápojů (kterou předáváme dalším zpracovatelům) a vlastní plastový materiál pro naši výrobu. Tento materiál dále dělíme na frakci tvrdých plastů, kterou drtíme a meleme, a na frakci fóliovou, kterou zpracováváme do formy drtě takzvanou aglomerací. Obě složky následně slouží jako základ výrobní směsi, kterou po dalších úpravách (dotřídění, sušení, homogenizace, případně barvení) vytlačujeme pomocí extruderů do výrobních forem. Záměrně říkám „vytlačujeme“. Nejedná se totiž o vstřikování. Doba plnění formy je v našem procesu cca 1 – 5 minut, a to v závislosti na výsledné hmotnosti výrobku. Protože kapacita naší třídicí linky není schopna naplnit množství potřebné pro naši finální výrobu, přijímáme také z jiných třídicích linek již vytříděný plastový odpad, a to fólie a tvrdé plasty ve formě slisovaných balíků. Jedná se tedy o již předtříděný materiál, jeho původ je však stejný opět ze „žlutých kontejnerů“. V současné době spolupracujeme s cca 50 dodavateli z území takřka celé ČR. Zpracováním průmyslových plastových odpadů se nezabýváme.

Potýkáte se s nějakými problémy s kvalitou vstupních surovin s ohledem na požadavky vaší technologie?

Bohužel ano, a neustále. Odpověď si dovolím rozdělit na dvě části. Za prvé se jedná o kvalitu třídění samotnými občany. Do kontejneru na plasty rozhodně nepatří kovy, sklo, dřevo, papír, pneumatiky atp. Asi vám to přijde jako samozřejmé, ale byť se snažíme druhotné neplastové odpady vytřídit a předat k dalšímu zpracování, stejně je ve žlutých kontejnerech cca 20 – 30 % neplastového odpadu, který musíme předat následně k likvidaci na skládku nebo do spalovny. Kvalita třídění občany je silně závislá nejen na regionu, ale i na konkrétním místě, kde je kontejner umístněný. Typicky je kvalita materiálu z anonymního městského sídliště zcela odlišná od kvality z malé vesnice. Je to škoda. Materiál, který stejně nemůžeme zpracovat, se tak zbytečně převáží z místa na místo. Přitom samotná výroba je téměř bezodpadová. Technologický odpad a zmetky 100% znovu sami recyklujeme. Odpad z vlastní výroby (převážně prach) pak tvoří méně než 3 %. Druhým problémem jsou samotné materiály, ze kterých plastový odpad vzniká. V případě komunálního odpadu se jedná především o obaly. Pro naši technologii zpracování nejsou vhodné například vícevrstvé materiály, které kombinují několik druhů plastů (nebo plast s jiným materiálem). Poslední dobou také čelíme problému zvyšujícího se podílu obalů z PET. Nemluvím o PET lahvích od nápojů, ale o ostatních obalech, jako jsou láhve na drogerii, maloobchodní vaničky pod ovoce atp. Zatímco PET láhve jsou na ruční třídicí lince lehce rozpoznatelné, a tedy lehce tříditelné, u těchto obalů nemá obsluha šanci jejich původ odhalit. Tyto „neláhvové petové obaly“ tak projdou třídicí linkou až do našeho výrobního procesu, kde nám následně (vzhledem ke svým vlastnostem – vyšší teplota tání) způsobují problémy. Zatím si s tímto problémem umíme poradit, pokud by se však podíl těchto materiálů nadále zvyšoval, museli bychom technologicky reagovat. Z našeho pohledu je také velmi problematické případné rozšíření biodegradabilních plastů.

Existují nějaké bariéry při získávání vstupních surovin? Narážím na to, že v Česku je stále velmi levné skládkování a tedy, že odpady z třídicích linek se nedostanou k recyklaci.

Bariéry? To bych neřekl. Ale problémy s materiálem nejsou nijak výjimečné. Trh s odpadem a vytříděným odpadem je stejný jako každý jiný trh. Podléhá mnoha vlivům, včetně těch sezónních. Když například letos Čína omezila dovoz plastového odpadu z Evropy a třídicí linky měly problémy s odbytem určitých komodit, některé třídění omezily. Přestože naše společnost situace nijak nevyužívala a výkupní ceny nesnížila, pocítili jsme nedostatek vytříděných tvrdých plastů a téměř byli donuceni omezit výrobu. Byť se objem skládkovaných odpadů každoročně snižuje i bez úprav skládkovacích poplatků, určité navýšení je nevyhnutelné a pro zvýšení množství odpadu předávaného k recyklaci jistě výhodné. Otázkou je však výše poplatku. Obávám se, že navrhované čtyřnásobné zvýšení poplatku za skládkování, je umělým vytvářením podmínek pro vznik nových zařízení na energetické využití odpadů (spaloven). Vznikem těchto kapacit už ale množství odpadu k materiálové recyklaci nezvýšíme. Spíše naopak. Již dnes přitom víme o cílech EU k roku 2030 s plánem materiálově recyklovat 60 % plastových odpadů. Pokud je ale budeme spalovat, co budeme recyklovat?

V kontextu se zákazem skládkování k roku 2024 se nejspíš zvýší poptávka po vašich službách. Jste připraveni rozšířit výrobu? Na druhou stranu se do popředí dostává větší uplatnění tuhých alternativních paliv (TAP). Nemáte obavu, že díky tomu byste mohli přicházet o vstupní zdroje?

Ano, na zvýšení výroby jsme připraveni a jsme schopni reagovat poměrně rychle. Navíc ani dnes nevyrábíme na všech strojích, které máme k dispozici. Problém kapacity ovšem není jen na straně kvalitních vstupů, ale hlavně na straně odbytu. Rád bych řekl, že problém s TAP nebude. Máme přeci platnou hierarchii nakládání s odpadem, kde má materiálová recyklace přednost před energetickým využitím. To, že praxe bude odlišná, je bohužel jasné a jisté obavy mám. Pokud nebudou materiálové toky v tomto smyslu jasně stanoveny a dodržovány, o dostupnosti materiálu pro naši výrobu nakonec rozhodne trh, respektive ceny jednotlivých komodit.

Zákaz skládkování má také pomoci rozhýbat recyklaci. Pokud by se tento termín posunul až na rok 2035 dle požadavků EU, jaký by to podle vás mělo dopad na recyklační byznys?

Přesné datum zákazu skládkování není tím nejdůležitějším, byť na změnu chování a zavádění nových technologií vytváří tlak. Z mého pohledu by mělo být prioritní vytvoření příznivých podmínek pro rozvoj a podporu recyklace, než termín sám o sobě. Na druhou stranu, zákaz skládkování by měl definitivně zabránit stavu, kdy se materiál sice vytřídí, ale nakonec stejně skončí na skládce. V tomto smyslu je důležité, aby si všichni uvědomili, že odpad není zrecyklován tím, že je vytříděn, ale až poté, když je vytříděný materiál je zpracován na konečný výrobek.

Obecně platí, že výrobky z druhotných surovin jsou ve výsledku dražší než ty z primárních surovin, platí to i ve vašem případě? Pokud ano, můžete uvést nějaké příklady.

To platí i neplatí. Průměrná kilogramová cena našeho hotového výrobku je nižší než průměrná cena vstupního primárního plastového materiálů do standardní výroby. Na druhou stranu našim výrobkům konkurují materiály tradiční, zejména beton nebo dřevo. Ty jsou v přímém porovnání ceny za 1 kg bohužel levnější. Naše výrobky se tedy musí prosazovat hlavně další přidanou hodnotou. Například nižší hmotností, vyšší životností, designem, náklady na údržbu atp.

Když už jsme nakousli bariéry pro uplatnění produktů na trhu, jaké způsoby podpory ze strany státu by vám nejvíce pomohly? Je to snížení DPH na výrobky z recyklátů, menší zatížení ceny práce v recyklačním průmyslu, upřednostnění recyklovaných výrobků ve veřejných zakázkách (zelené zakázky)…?

Vše, co zmiňujete by bylo jednoznačně přínosem (více viz zde). Obzvlášť snížení ceny práce by mělo okamžitý pozitivní efekt. Změnu sazby DPH a podporu recyklovaných výrobků ve veřejných zakázkách navrhujeme přinejmenším 20 let. Nicméně naše možnosti při prosazování podobných návrhů jsou omezené a v zásadě neúčinné. Ze strany státu si mimo dotačních titulů, jejichž celkový přínos je poněkud diskutabilní, za 26 let nevzpomínám na žádnou reálně významnou formu státní podpory. A bez ní za současných podmínek na našem trhu více výrobků neuplatníme. Proto jsme také nuceni orientovat náš prodej do zahraničí. Například v Itálii a Francii jsou našimi konečnými zákazníky z 80 % města a obce, v tuzemsku je toto číslo < 10 %. Bez exportu by naše současná zpracovatelská kapacita byla pouze poloviční.

EU připravila strategii pro plasty, nedávno byla představena směrnice pro jednorázové plasty, jak se na tyto aktivity EU díváte? Kde vidíte klady nebo naopak případně zápory?

Nevím, zda všechny položky uvedené ve směrnici řeší zrovna ten nejpalčivější problém, ale někde se začít musí. Pokud existují environmentálně příznivější náhrady za jednorázové plasty, nechť se používají. Já osobně považuji za hlavní a okamžitý přínos to, že se o problému více hovoří. To, že se tato problematika dostává do povědomí nejen státní správy, ale i občanů. Regulace a nařízení je jedna věc, společenská poptávka je neméně důležitá.

MŽP se rozhodlo připravit strategii pro oběhové hospodářství “Cirkulární Česko”. Napadá vás něco, co by tato strategie měla obsahovat z pohledu recyklačního byznysu?

Měl by se klást důraz na opravdový smysl recyklace od A do Z. Tedy včetně používání výrobků z recyklovaných materiálů, tak aby byl naplněn smysl cirkulární ekonomiky. Aby v tomto smyslu byly nastaveny priority a byla dodržována hierarchie nakládání s odpady. Pokud se bude zohledňovat u výběrových řízení a v poptávkách použití recyklovaných materiálů, měly by být také jasně stanoveny parametry. Například vyhodnocení celkové hmotnosti výrobku a procentuálního podílu recyklované složky ve výrobku. Nerad bych, aby výrobek, který obsahuje 1 % recyklátu měl stejnou podporu, jako výrobek, který obsahuje recyklátu 100 %. Stejně tak je důležité, pokud někdo do výběrového řízení výrobky z recyklátu navrhne, aby byly nakonec také použity a nemohlo dojít k pozdější změně za výrobek jiný. Tyto výrobky také musí mít jasný původ a použití recyklovaného materiálu v nich průkazně doložené, nejlépe od „atestovaných“ či jinak prověřených recyklačních společností. Například u dodávek pro italská města a obce je pro zvýhodnění ve veřejných zakázkách požadován certifikát původu zboží (EU), včetně ověřeného obsahu recyklované složky. Mimo již zmíněné formy podpory, mě napadá například zavedení obdoby „institutu chráněných dílen“. Dnes má každá společnost povinnost zakoupit část zboží a služeb od firem, které zaměstnávají zdravotně postižené spoluobčany. Nemohla by platit obdobná opatření také pro nákup výrobků z recyklovaných materiálů? Alespoň nějakou formou doporučení, nebo zvýhodnění?

Zdroj: Web České asociace odpadového hospodářství (ČAOH) s využitím článku z časopisu Odpadové fórum

Pravidelné zasílání novinek z webu ČAOH získáte po vložení vaší emailové adresy na titulní straně webu v sekci "Novinky emailem"

Související články:

Možné je konat již teď

ČAOH souhlasí s EU, že recyklaci pomůže daňové zvýhodnění recyklovaných výrobků – do ČAOH vstupují další recyklační firmy

ČAOH souhlasí s klíčovými doporučeními Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj

RUMPOLD úspěšně rozšířil výrobu paliv z odpadů (TAP)

ČAOH se rozrůstá o další zpracovatelskou a recyklační firmu, je jí česká skupina Plastic Union a.s.

OZO Ostrava dále rozvíjí nový systém třídění odpadu

Obce na Znojemsku výrazně zvýšily třídění odpadů, firma FCC sváží tříděný odpad přímo od domů

Český rozhlas - Radiofórum: Petr Havelka k třídění a recyklaci odpadů

Třídění a recyklace dává smysl - dokazuje firma Transform Lázně Bohdaneč

Projekt Třídíme v Hradci bilancuje rok 2016, ubylo 1236 tun směsného odpadu

Nedej se: Kam s nimi?

Recyklace v praxi - V Kovohutích Příbram vyrobeno přes 50 tisíc tun olova

iDNES - Havelka: Čínský zákaz dovozu odpadů je příležitost pro recyklaci

Dopis SKS, SVPS a ČAOH na obce a města

iDNES: Jak může stát podpořit recyklaci? Firmy navrhly odpadové desatero

Desatero moderního odpadového hospodářství

Hradec rozšíří svoz bioodpadu, lidé dostanou tašky na třídění

Filtry v železárnách zachytí tisíce tun prachu. Co s ním?

Marius Pedersen a.s. úspěšně provozuje odpadovou bioplynovou stanici v Pradubicích-Rybitví

Stanovisko SVPS k parametru výhřevnosti ve vyhlášce č. 294/2005 Sb.

Společnost Purum pořádala další akci pro děti i dospělé

Využíváme odpady - Kompost a substrát OZO láká zahrádkáře

Kovohutě Příbram vyrobily přes 48 tisíc tun olova

OZO Ostrava - Vánoční stromečky kompostujeme

Věda, technika a děti v Mníšku pod Brdy

AVE CZ pomáhá technickému vzdělávání dětí

ČAOH a její členové se naplno věnují recyklaci a vzdělávání veřejnosti

Den otevřených dvěří v OZO Ostrava

Recyklace odpadů v prax -RUMPOLD

Studie přináší zajímavá čísla - FCC