Právní omyl MŽP v oblasti legislativy IPPC

MŽP je v předmětném stanovisku toho názoru, že změny jsou pro provozovatele platné a závazné automaticky po novelizaci složkového zákona (zákona o odpadech) i bez předchozí aktualizace předmětných podmínek v IPPC rozhodnutí. Poměrně revoluční stanovisko MŽP (viz níže), které se nyní týká odpadů, však může být průlomovou negativní změnou v nastavení povolovacího procesu dle zákona o IPPC i pro jiné složky životního prostředí. Podrobnější informace k celé věci je možné najít v předchozím článku s názvem - Překvapivé stanovisko MŽP k aplikaci nové legislativy ve vztahu k povolení IPPC.

Ani přední zástupce akademického sektoru s názorem MŽP nesouhlasí

Věc je natolik závažná, že se jí zabýval i jeden z nejuznávanějších odborníků na právo životního prostředí, pan profesor a doktor práv Milan Damohorský. Pan profesor je po mnoho let vysoce uznávanou odbornou kapacitou, zároveň dlouhodobě vede Katedru práva životního prostředí na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. Je rovněž členem mnoha odborných organizací a také je dlouhodobým členem Rozkladové komise Ministerstva životního prostředí. Velká část právníků, kteří se ve svém profesním životě zabývají právem životního prostředí, byla jeho žáky. Aktuálně se pan profesor zabýval i předmětnou otázkou právní relevance stanoviska MŽP.

Ministerstvo je ve svém výkladu osamocené

ČAOH již cca před měsícem v této věci zaslala MŽP podrobná právní stanoviska renomovaných právních kanceláří (viz níže), která poměrně jednoznačně a s širokým odůvodněním upozorňují MŽP na zcela mylný výklad věci. MŽP si však i přes poskytnutou právní argumentaci stálo za svým, bohužel bez dostatečného právního vysvětlení. Po-té věc podrobně analyzoval i pan profesor Damohorský. Ve svém stanovisku jednoznačně dovozuje, na základě právního výkladu většiny souvisejících aspektů, že MŽP ve věci skutečně nemá pravdu. Právní výklad MŽP je mylný. Profesor Damohorský ve svém stanovisku mimo jiné uvádí:

„Pokud se tedy MŽP ve svém stanovisku, opírajícím se o znění § 46 odst. 3 zákona o IPPC, domnívá, že platí nová hodnota stanovená zákonem, a to automaticky, pak nemá pravdu. Ustanovení zákona o IPPC je nutné interpretovat tak, že pokud integrované povolení řeší určitou povinnost, otázku či aspekt provozu zařízení (v daném případě, množství technologického materiálu), pak její závazná podoba je pro provozovatele zařízení dána v integrovaném povolení a není možné na něj vztáhnout ustanovení zvláštních předpisů, neboť právě zakotvením konkrétního řešení v integrovaném povolení jsou tato dotčena ve smyslu § 46 odst. 3 zákona o IPPC.“

V závěru stanoviska pan profesor sděluje: „Z výše uvedeného rozboru a výkladu je dle mého názoru jednoznačné, že novelou zákona o odpadech nedochází k automatické změně obsahu vydaných platných integrovaných povolení pro provozování skládek. Ta jsou jednoznačně platná a závazná, a to až do doby, kdy budou vydána nová, která již budou moci a muset být v souladu s novou právní úpravou. Dosud platná integrovaná povolení jsou pro provozovatele, zejména pokud jde o jejich obsah a podmínky i nadále závazná. Pokud se tedy chovají a jednají v jejich rámci, nejsou a nemohou být protiprávní. Novela zákona o odpadech tak nepřináší žádnou přímou změnu integrovaných povolení, ale jde jen o podnět pro jejich úpravu v kratší či vzdálenější budoucnosti na základě žádosti provozovatelů, resp. výzvy státních orgánů k ní.“ Je tedy zřejmé, že ani případné kontroly, či sankce odkazující se na předmětné stanovisko MŽP, by s největší pravděpodobností nemohly uspět jak v samotném správním řízení, tak ani u soudu.

Co na to MŽP?

Je otázkou, zda i nadále bude ministerstvo bez odborné opory držet chybný výklad, který může ve svém důsledku znamenat v celé oblasti IPPC zásadní negativní změnu, neboť povinné subjekty by ztrácely elementární prvek, kterým je v oblasti povolování dle IPPC právní jistota provozovatele, že má plnit platné podmínky stanovené integrovaným povolením. Změna ve smyslu chybného stanoviska MŽP může mít citelný dopad na náklady velké části provozovatelů zařízení spadajících pod režim IPPC (ve smyslu stálých automatických změn po každé novelizaci souvisejícího práva).

Není zcela zřejmé, proč MŽP stále hájí své původní stanovisko a neuznává ani argumenty nejvyšších odborných kapacit v dané oblasti. Před zveřejněním tohoto článku se ČAOH snažila MŽP poskytnout všechny související informace, včetně stanoviska profesora Damohorského, a to s žádostí o uvedení stanoviska MŽP do souladu s platným legislativním rámcem. Pevně věřím, že resort nakonec svůj přístup k této odborné věci přehodnotí a u provozovatelů zařízení s IPPC rozhodnutím nebude pokračovat období nepříjemné právní nejistoty.

Jednotlivá stanoviska jsou k dispozici zde:

Stanovisko MŽP: stanovisko-mzp.pdf [ 58.16 kB ]

Právní rozbor Prof. JUDr. Milana Damohorského, DrSc.: stanovisko-damohorsky-cz150522.pdf [ 331.69 kB ]

Právní rozbor Advokátní kanceláře Vych a Partners: stanovisko-ak-vych-partners.pdf [ 440.54 kB ]

Právní rozbor Advokátní kanceláře Oberfalcerová: stanovisko-ak-oberfalcerova.pdf [ 564.58 kB ]

Zdroj: Ing. Petr Havelka, ředitel České asociace odpadového hospodářství (www.caoh.cz)

Pravidelné zasílání novinek z webu ČAOH získáte po vložení vaší emailové adresy na titulní straně webu v sekci "Novinky emailem"

Související články:

MŽP chce svým stanoviskem omezovat firmy nad rámec zákona

Překvapivé stanovisko MŽP k aplikaci nové legislativy ve vztahu k povolení IPPC