Připomínky ČAOH k zaváděnému systému elektronické evidence přepravy nebezpečných odpadů a HNVO

Připomínky ČAOH jsou reakcí na dosavadní informace, které jsou k této věci k dispozici (dikce znění ekoauditové novely, informace z konferencí, seminářů apod.). Asociací níže navrhovaná řešení některých problematických aspektů dosavadního pojetí zavedení elektronické evidence přepravy nebezpečných odpadů jsou formulována a vymyšlena tak, aby konstruktivním a praktickým způsobem zajistila hlavní cíle prosazované změny legislativy, se kterými se identifikujeme, a to zejména zefektivnění evidence přepravy, snížení administrativní zátěže a zvýšení možností kontroly nad přepravou NO.

Obecné připomínky k navrhovanému systému elektronické evidence přepravy nebezpečných odpadů:

1. Obecně nejsme proti myšlence zavedení elektronické databáze přepravy NO, spíše naopak. Uvědomujeme si její pozitiva, avšak pouze v případě, že systém bude v dostatečné míře nastaven pro podmínky praxe (viz níže). Jinak hrozí riziko, že po zavedení bude poměrně dobrá myšlenka napadána například ze strany původců, či odesílatelů, jimž bude zvyšovat náklady a působit další vážné komplikace a bude je vystavovat nepřiměřenému riziku sankcí.
2. Nový systém by neměl omezovat účastníky přepravy v možnostech flexibilně vystavovat stanovené doklady, a to těsně před zahájením, v průběhu přepravy nebo po ní, k doplňování reálných podmínek přepravy (místo nakládky a vykládky, počet katalogových čísel odpadů, množství odpadů).
3. Jako realistické a pro praxi velmi důležité vnímáme, aby budoucí systém umožňoval, aby dodavatel služby dodal zákazníkovi službu kompletní, tedy včetně vyřízení administrativních povinností souvisejících s elektronickou evidencí přepravy NO (tato praxe dlouhodobě funguje ve stávajícím listinném systému). Pro příklad k tomuto bodu uveďme subjekty veškerého typu od velkých původců odpadů, jako jsou výrobní podniky, velcí poskytovatelé služeb, až po subjekty typu škola, školka, malý živnostník, provozy kde NO vzniká jen jednou za čas a v malém množství. Tyto subjekty jsou za stávajícího systému zvyklé, že oprávněná osoba jim poskytuje kompletní službu, včetně vyplnění příslušných dokladů. Část z těchto subjektů nedisponuje počítačem ani připojením k internetu. V případě, že by v novém systému měli všichni původci odpadů mít povinnost osobně zadávat údaje do elektronické evidence přepravy NO, bez možnosti poskytnutí této služby ze strany oprávněné osoby, pak je to velmi významné navýšení administrativní zátěže oproti stávajícímu stavu s nemalým finančním dopadem. Logicky zde pak hrozí i zvýšené riziko, že některé subjekty se budou odpadu raději zbavovat nelegálně.
4. ELPNO je dokladem dokumentujícím přepravu odpadů po pozemních komunikacích a nemusí být bezpodmínečně dokladem o přechodu vlastnictví mezi původcem, odesílatelem a příjemcem. Přechod vlastnictví může být řešen i jinou formou, například dodacím listem v místě nakládky nebo vykládky. Je velmi častým jevem, který se v praxi ukázal jako efektivní a je od zákazníků ve velké míře vyžadován, aby k předání odpadu došlo už v provozovně zákazníka a přebírající oprávněná osoba tak byla plně odpovědná za všechny povinnosti týkající se přepravy odpadů, včetně povinností administrativních (jinak řečeno odesílatel je zároveň příjemce a dopravce). Na tomto příkladu se tedy dá také dovodit, že ELPNO ve stávající právní úpravě nezbytně neznamená zároveň informaci o převzetí odpadů.
5. Lhůta pro potvrzení ELPNA příjemcem nejpozději do konce následujícího pracovního dne je příliš krátká a ne vždy realizovatelná, jelikož není úplně v moci účastníků termín stihnout (výpadek systému, nemoc, omezení datového připojení apod.), a mohla by vést k sankcionování účastníků přepravy. Vhodný minimální termín je z pohledu praxe nejpozději do tří pracovních dnů od dokončení přepravy. Tento termín zároveň objektivně neznamená zhoršení kontrolovatelnosti přepravy NO, a proto vnímáme jako velmi důležité, aby v tomto směru byla provedena změna tak, aby povinnost byla reálně splnitelná v praxi.
6. Elektronický systém musí umožňovat po stanovenou dobu doplnění informací o uskutečněné přepravě: možnost doplnit skutečně zvážené množství odpadů na zařízení, které odpad převzalo. V praxi odesílatel/původce mnohdy nemá ani technické možnosti (váha na odpad, popř. celovozová zásilka vážená na mostové váze – nakládka bagrem), aby došlo k ověření hmotnosti v místě odesílání. Ve většině případů je odpad vážen až na koncovém zařízení a konečná hmotnost je vyplňována až po tomto vážení (způsob určení hmotnosti je předmětem smlouvy). Navrhovaný el. systém může vést nejen k postihům ze strany kontrolních orgánů, ale současně k obchodním sporům a chybám v evidenci odpadů, kdy například odesílatel nebude souhlasit s údaji příjemce a bude se odkazovat na svojí „zákonnou“ povinnost stanovit hmotnost odpadu dopředu, již při zadávání přepravy do elektronického systému. El. systém proto musí umožňovat vyplňování údajů o váze nějakou dobu po ukončení přepravy. V praxi si odesílatel/původce sjednává s příjemcem obchodní podmínky, termín apod. a navrhovaný el. systém nemůže tyto podmínky ignorovat. El. systém by měl být určen pouze pro evidenci přepravy a účastníkům umožňovat informace doplňovat on-line a upravovat podle skutečného průběhu přepravy nebezpečných odpadů (samozřejmě s definovaným časovým omezením). Jako variantní řešení k otázce hmotnosti odpadů navrhujeme, aby na Elektronickém evidenčním listě byla k vyplnění jak odhadovaná hmotnost u původce, tak potvrzená hmotnost u oprávněné osoby, a to v různých datových záznamech.
7. Chtěli bychom také zmínit určitou obavu z technického zabezpečení zadávaných dat a toho, aby data v elektronické podobě nemohla být zneužívána.
8. Navrhovaný systém dostatečně nepočítá s potřebou řešení havarijních stavů, přičemž oblast přepravy nebezpečných odpadů s havarijními stavy poměrně souvisí.
9. Dále má asociace technickou připomínku týkající se již stávajícího formuláře ELPNO, konkrétně kolonky č. 15, kde má být uveden původce odpadů. Uvádění původce odpadů v této kolonce je z hlediska obchodního tajemství problém, neboť svozová firma při předání odpadů koncovce jiného provozovatele je nucena předávat i informace o svém zákazníkovi, což ve svém důsledku může poškozovat obchodní vztahy. Problém s vyplněním nastává rovněž při sběru odpadů od více původců, jejich následném přeložení, meziskladování v provozovně a odvozu části odpadů na koncové zařízení (kdy již není zřejmé, který odpad (plechovka, litr oleje, apod.) je od kterého původce). Nezbytnost předmětné kolonky není zcela zřejmá, protože i zde platí, že kontrola toků odpadů je umožněna plně přes evidenci odpadů.  

Co se týče oblasti elektronizace hodnocení nebezpečných vlastností odpadů (HNVO), vnímáme nastavenou cestu pozitivně, chápeme důvody prováděné změny a s tím související cíle rovněž podporujeme.

Věříme, že shora uvedené návrhy, které definovala ČAOH, jakožto sdružení subjektů, které v oblasti odpadového hospodářství zajišťují vysoké procento služeb na celém území státu a které tak mají zásadní zkušenosti s předmětnou problematikou, přispějí ke kvalitnímu zavedení nového systému tak,  aby byl vhodně aplikovatelný v praxi. 

Ing. Petr Havelka, ředitel ČAOH