Problémy s neřešením starých ekologických zátěží v ČR

Staré ekologické zátěže jsou závažné kontaminace horninového prostředí, podzemních či povrchových vod, ke kterým došlo nevhodným nakládáním s nebezpečnými látkami v minulosti. Nebezpečnými kontaminujícími látkami jsou v ČR nejčastěji ropné látky, pesticidy, PCB, chlorované a aromatizované uhlovodíky, těžké kovy apod.

V souvislosti s privatizací pozemků, na nichž se staré ekologické zátěže nacházely, se po roce 1989 stát zavázal k odstranění těch ekologických zátěží, které vznikly do roku 1989. Závazek státu k odstranění starých ekologických zátěží je zakotven v tzv. ekologických smlouvách uzavřených mezi státem a nabyvateli privatizovaného majetku, v rámci kterých se stát zavázal k financování sanačních prací do výše tzv. státní garance stanovené podle předpokládaných nákladů na sanaci jednotlivých lokalit. Každá taková ekologická smlouva, a tedy i výše státní garance, byla schválena usnesením Vlády ČR. Za ČR v minulosti tyto ekologické smlouvy uzavíral a jejich plnění realizoval Fond národního majetku ČR. Po jeho zrušení počátkem roku 2006 závazky z ekologických smluv přešly na Ministerstvo financí.

Do roku 2001 bylo zadávání veřejných zakázek na sanační práce v rámci ekologických smluv ponecháno na samotných nabyvatelích, kteří tak měli alespoň trochu možnost se svých nároků domoci. Fond národního majetku pouze proplácel účelně vynaložené náklady na sanační práce. Toto se v roce 2001 ale bohužel změnilo a jediným, kdo může nyní vypsat veřejnou zakázku na sanaci, je Ministerstvo financí. Jednotliví nabyvatelé tak mohou maximálně požádat toto ministerstvo, aby zakázku vypsalo, ale je zcela na jeho vůli, zda to udělá nebo ne.

Plnění závazků státu vyplývajících z ekologických smluv mělo být financováno z Fondu privatizace, kde byl v 90. letech dostatek finančních prostředků plynoucích právě z prodeje privatizovaného majetku. Bohužel některé vlády rozhodly o tom, že se prostředky s Fondu privatizace použijí na úplně jiné účely a zejména pak na financování důchodů. Nyní se stát ale vymlouvá právě na to, že nemá dostatek financí, a proto nemůže svým závazkům ani po dvaceti letech dostát.

V současné době se problematika starých ekologických zátěží se státní garancí stává opět aktuální a hojně diskutovanou. Nejdříve proběhl v září 2015 na toto téma seminář v rámci Výboru životního prostředí Poslanecké sněmovny ČR. V červnu letošního roku pak uspořádala další takový seminář Hospodářská komora ČR ve spolupráci s Českou asociací odpadového hospodářství.

Problémy se sanací ekologických zátěží

Dlouhodobým problémem sanace starých ekologických zátěží je nedostatek financí ve fondu, ze kterého by měly být financovány dosud nerealizované sanace a neochota Ministerstva financí vypsat nová výběrová řízení na jejich realizaci. Celková výše státní garance z dosud neukončených ekologických smluv je v současné době kolem 175 miliard Kč. Ročně je na sanaci státem garantovaných závazků uvolňována částka ve výši přibližně 1,75 miliardy korun, což je s ohledem na množství a nákladnost sanace jednotlivých ekologických zátěží zcela nedostatečné, neboť by sanace trvaly dalších sto let, což je z pohledu nabyvatelů neakceptovatelné.

Ze semináře HK ČR a ČAOH vyvstaly tři základní body, které bude v zájmu státu i vlastníků znečištěných lokalit nezbytné v nejbližší době vyjasnit. Jedná se zejména o:

1. vypracování a zveřejnění kompletního seznamu všech lokalit s dosud neukončenou ekologickou smlouvou včetně výše zbývající státní garance,
2. zpracování a předložení komplexní metodiky pro výběr sanací jednotlivých každoročně vybíraných znečištěných lokalit a
3. vypracování plánu na zajištění dostatečných finančních prostředků pro aktivní řešení závazků vyplývajících z dosud neukončených ekologických smluv.

Komplexní metodika pro výběr sanací jednotlivých znečištěných lokalit a příprava harmonogramu vypsání všech potřebných veřejných zakázek v horizontu 10 až 11 let

Jednoznačným požadavkem vyplývajícím z červnového semináře je zpracování metodiky, podle níž by bylo možné jednoznačně vybrat prioritní lokality z velkého množství znečištěných lokalit na celém území ČR. Ministerstvo financí ve spolupráci s Ministerstvem životního prostředí v současnosti nepostupuje při tomto výběru striktně podle rozhodnutí České inspekce životního prostředí (dále jen „ČIŽP“) a v uplynulých letech docházelo k sanacím ekologických zátěží, které nespadají pod lokality s nutností bezodkladného zásahu dle kategorizace Systému evidence kontaminovaných míst (dále jen „SEKM“), který eviduje veškeré znečištěné lokality v ČR.

K této problematice se vyjádřil ministr životního prostředí Mgr. Richard Brabec v tom smyslu, že základním zdrojem při stanovení prioritních akcí ze strany Ministerstva životního prostředí je právě SEKM, konkrétně pak lokality s prioritou A. Dalšími hledisky jsou potom připravenost lokality i potřebné dokumentace k zahájení výběrového řízení na dodavatele sanace, neodkladnost pokračování sanací z důvodu možného znehodnocení dosavadních prací, termíny stanovené v rozhodnutí ČIŽP a v dalších případech potřeba aktualizace již vyhotovené dokumentace, popřípadě aktualizace stavu lokality. Ministerstvo financí se dosud k této otázce nevyjádřilo.

V této souvislosti je třeba připomenout skutečnost, že značná část lokalit citované dokumenty připravené již měla a pouze nebyly využity, protože stát přestal na sanaci ekologických zátěží v dostatečné míře spolupracovat. Značná část prostředků tak byla vyčerpána pouze na udržování stávající úrovně znečištění a na ochranu obyvatelstva před kontaminací okolí takto znečištěných lokalit. Proto na samotnou sanaci již v mnoha případech nezbývají finance.

V roce 2016 je v plánu Ministerstva financí sanace pouze šesti lokalit s prioritou dle SEKM od A3[1] do A2[2]. Do roku 2018 pak má být na základě dohody mezi Ministerstvem životního prostředí a Ministerstvem financí uskutečněna sanace dalších celkem dvanácti lokalit s prioritou od A3 do A2 s výjimkou jedné lokality s prioritou A1[3].

Co se týká harmonogramu vypsání veřejných zakázek na sanace všech ekologických zátěží, vychází požadavek z prohlášení JUDr. Ondřeje Závodského, Ph.D., náměstka ministra financí, který na semináři uvedl, že Ministerstvo financí předpokládá finální vypořádání závazků státu z ekologických smluv do 10 až 11 let. Dle Ministerstva životního prostředí je vypracování takového harmonogramu plně v kompetenci Ministerstva financí jako zadavatele veřejných zakázek na sanační práce.

Plán na zajištění dostatečných finančních prostředků

Z informací předložených na semináři a z vládních materiálů lze jednoznačně usuzovat, že částka ve výši cca 1,75 miliardy korun je na sanační práce zcela nedostačující. Vzhledem ke skutečnosti, že prostředky z fondu privatizace byly použity na zcela jiné účely, tak není zřejmé, jakým způsobem chce Ministerstvo financí dosáhnout svého záměru vypořádání všech závazků státu z ekologických smluv do 10 až 11 let.

Tato otázka by měla být vyřešena spolu s plánem zadávacích řízení, neboť je nutné co nejdříve zajistit dlouhodobé financování sanací starých ekologických zátěží v kontextu všech znečištěných lokalit.

Změny situace ve znečištěných lokalitách, inflace a DPH

Kromě výše uvedených hlavních bodů dosud zůstává mnoho dalších nezodpovězených otázek. Jednou z takových je zvýšení kontaminace a celková změna stavu znečištění a s tím související změna celkové výše finančních prostředků potřebných pro sanaci těchto lokalit. Tyto změny jsou způsobeny především vlivem dlouhodobé nečinnosti v těchto lokalitách. Je tak zřejmé, že musí dojít k vypracování nových analýz rizik, na jejichž základě pak probíhá samotná sanace.

Dlouhá nečinnost státu vede i k otázkám současné výše státní garance. Výše garance je v jednotlivých ekologických smlouvách uvedena bez DPH, přesto v některých případech Ministerstvo financí tvrdí, že se jedná o částku včetně DPH, což je, i s ohledem na poměrně časté změny DPH v průběhu let, dosti problematické a obtížně akceptovatelné. Nabyvatelé tak mohou být v důsledku takové interpretace kráceni na svých právech. Státní garance je pro ně najednou o pětinu nižší.

V neposlední řadě pak zůstává otázka, jakým způsobem má Ministerstvo financí v plánu se vyrovnat s problémem inflace. Od roku 1994 do konce roku 2015 se celková inflace v České republice za toto období pohybovala okolo 110%, což je ve spojitosti s dlouhodobou nečinností státu skutečnost, kterou bude při stanovení aktuální výše státní garance třeba vzít v úvahu.

Závěr

Koncem června 2016 byl ministru financí a ministru životního prostředí zaslán společný dopis HK ČR a ČAOH se žádostí o vyjádření k výše shrnutým problémům. Některé názory ministra životního prostředí jsou uvedeny výše. Ministr uvedl, že uvítá podporu při nárokování zvýšení čerpání financí na odstraňování starých ekologických škod z tzv. Fondu privatizace. Ke zbylým otázkám se však vyjádřil převážně v tom smyslu, že jsou plně v kompetenci Ministerstva financí, jakožto zadavatele veřejných zakázek. Na postoj Ministerstva financí si však v tuto chvíli budeme muset ještě počkat, neboť do dnešního dne (text psán v polovině září) na dopis nereagovalo.

Také někteří nabyvatelé jsou po více než dvaceti letech nečinnosti státu stále více netrpěliví a chtějí se domoci svých nároků vyplývajících z ekologických smluv třeba i soudní cestou. Majetek, který v privatizaci koupili, totiž nemohou po celou tuto dobu plně užívat, což vede ke značným ztrátám.

V současné době tak nezbývá než doufat, že situace kolem sanací starých ekologických zátěží bude řešena co nejdříve, za široké diskuse se všemi zúčastněnými subjekty, a že se podaří dosáhnout konsenzuálního a konstruktivního řešení, které bude akceptovatelné jak pro stát, tak i pro nabyvatele a obyvatele okolí znečištěných lokalit.