Recyklujeme přes 20 let. Teď to chce stát znemožnit. Proč?
Nový zákon o odpadech, který byl schválen loni těsně před Vánocemi a který i přes varování Senátu začal platit prakticky ze dne na den, hned od počátku roku, přinesl řadu překvapení. V komunitě odborných poradců a ekologů se vede živá diskuze, jak si vyložit to které ustanovení. Zákon a vyhláška jsou v řadě částí dosti nejasné. Právníci píší jedno stanovisko za druhým a firmy se podivují, co vše je třeba nově prokazovat, plnit a ohlašovat a k čemu to vlastně je.
S řadou praktických problémů se ekologové obracejí na zastřešující profesní organizace, aby pomohly dostatečně hlasitě předat zpětnou vazbu státu. Jednou z takových věcí je i další komplikace, kterou nová legislativa vytvořila vůči recyklačním firmám. Firemní ekologové kroutí hlavami a říkají, že nové nastavení v řadě firem prakticky zastavuje recyklaci a využití směsných plastů.
Plasty jsou součástí běžného života lidí a zatím nejsou nahraditelné. Můžeme je omezovat, ale to možná přinese užitek až v budoucnu. Nyní se celý svět soustředí na jejich opakované využití, a to ať už recyklací, výrobou užitného výrobku nebo pokud to není možné, tak alespoň výrobou certifikovaného tuhého alternativního paliva (TAP) dle evropských technických norem, které ve schválených energetických zdrojích již řadu let nahrazuje těžená přírodní paliva.
V České republice však zřejmě jdeme jinou cestou. Jak říká odborný zástupce jedné recyklační společnosti: „Znemožnění recyklace nebylo vysloveno přímo, určitou dobu jej dokonce nerozpoznali ani úředníci, kteří ho mají provádět, a to po celých dlouhých devět měsíců od jeho vydání. Teď už se ale skrytá mina v zákoně jasně ukazuje. A my s tím velmi bojujeme. Je to nesmysl.“
Trochu jako v Kocourkově
Představte si fungování firem, které třeba dvacet, nebo i třicet let recyklují směsné plasty tak, že z nich vyrábějí certifikované výrobky, které se velmi dobře uplatňují na trhu jak v České republice, tak v Evropě, ale i mimo ni. A teď přijde nový zákon o odpadech a tuto činnost jim de-facto zakáže nebo prakticky znemožní. Stejně jako na recyklaci to nyní dopadá i na výrobce certifikovaných paliv z odpadů. Ti rovněž více než 20 let na trhu odbytovali certifikované výrobky a přispívali k energetickému využití odpadů. Po více než dvaceti letech své činnosti však nyní ani recyklační firmy, ani výrobci paliv nezískají nově potřebné úřední vyjádření k tomu, že jejich výrobek je výrobek. Řada z nich už to zažila na vlastní kůži.
Zdá se Vám to v době tzv. „cirkulární ekonomiky“ a „udržitelného rozvoje“ nemožné? Opak je bohužel zatím pravdou. Tito výrobci přitom dlouhodobě splňují veškeré technické podmínky, které pro jejich výrobky existují, včetně podmínek evropských i světových technických norem. A mají k tomu potřebné certifikáty. Ale podle nové české odpadové legislativy to zřejmě nestačí, jak ukazují zkušenosti konkrétních postižených firem.
Do teď se nám využívání odpadů a recyklace dařila. Nová omezení jsou spíše klackem pod nohy
České recyklační firmy vyrábějí z plastů např. dílce použitelné v dopravě, bezpečnostní prvky, segmenty značení, či produkty a dílce využitelné ve stavbách. Jejich výrobky jsou na trhu velmi žádané, obchod dlouhodobě běží, včetně významné části exportu. Kvalita výrobků je vysoká, neboť tyto výrobky s přehledem dokáží konkurovat i ve světě. Recyklační procesy v těchto firmách běžely ve velkých objemech dlouhodobě a bez problémů. Pro představu lze uvést příklad, kdy několik aktuálně postižených firem produkuje z odpadů cca 40 000 tun výrobků ročně. Dělají to úspěšně mnoho let. Převážné množství výrobků se vyváží do zahraničí, kde firmy mají sjednané dlouhodobé a perspektivní zakázky, stejně jako v České republice. „Nyní tyto firmy stát pomocí nového odpadového zákona postavil do situace, kdy jejich výrobky de-facto nelze vyvézt z režimu odpadu. Důvod není známý,“ doplňuje odborný poradce a ekolog, který pro postižené firmy pracuje. A dále pokračuje ve vysvětlení: „V praxi to znamená, že společnost může plast použít, recyklovat, něco vyrobit, ale konečný produkt je podle ústředních orgánů nově stále odpad. To je nová a velmi podstatná umělá komplikace pro fungování recyklace jako takové. Je to další klacek pod nohy. A řada firem o tom ještě ani neví.“
V zákoně byl nově definován proces jakéhosi úředního uznání dostatečné „výrobkovosti“ a „neodpadovosti“ jednotlivých výrobků. Tuto kompetenci má nově Ministerstvo průmyslu a obchodu. Lze to nalézt v paragrafech 9 a 10 odpadového zákona. A jak už to v poslední době bývá zvykem, jaksi nad zákon k tomu byla vydána i další stanoviska či metodiky. V nich MŽP, jakožto tvůrce nového odpadového zákona sděluje, aby např. výrobky z recyklovaných plastů dosahovaly kvalit výrobků z primárních plastů.
Není to v zákoně, ale my to tak chceme…
Citujme ze stanoviska MŽP ze dne 21.9.2021 „Z konzultací v rámci expertní skupiny členských států s Evropskou komisí plyne, že v případě např. plastových granulátů by mělo jít o získané plasty, které dosahují kvality prvotních plastů z primárních surovin.“ Celé stanovisko je uvedeno níže. Tato další doplňující omezení, která nemají oporu v platném právu, působí tak, že v řadě případů znemožňují, či značně znesnadňují pokračování výrobní činnosti recyklace a možné uplatnění dlouhodobě uplatňovaných výrobků na trhu. Platí to stejně v případě recyklovaných výrobků z plastů, jako v případně zmíněných certifikovaných paliv z odpadů.
S novým problematizujícím nastavením bojují i pracovníci krajských úřadů, kteří mají k praxi mnohem blíže, a zpravidla se jedná o zkušené odborníky v odpadovém hospodářství. Uznání či neuznání výstupu ze zařízení jako VÝROBKU (nová kompetence MPO) se totiž zásadně dotýká i samotného povolovacího procesu té které provozovny a jeho nastavení.
Firmy tápou, proč úředníci nově recyklaci a využití odpadů do výrobků fakticky potlačují? Tyto postoje z odborného hlediska nedávají žádný smysl. Vždyť nová evropská odpadová strategie nabádá naopak k co největšímu využívání surovin z odpadů pro nové výrobky. Zde se navíc jedná o výrobky certifikované a plně odpovídající evropským i světovým technickým normám. A co víc, firmy pro účely získání kladného stanoviska předkládají nespočet jasných dokladů o tom, že daný výrobek se po mnoho let standardně obchoduje na trhu a je o něj zájem. To platí jak pro konkrétní produkty recyklace, tak zcela stejně pro zmíněná paliva z odpadů.
Je i zájmem státu, aby se chyba napravila
Takový postoj státu je dlouhodobě neudržitelný. Stát potřebuje navyšování kapacit recyklace, neboť sám je nositelem závazných cílů recyklace komunálních odpadů. Stávající negativní praxi zavedenou novou odpadovou legislativou je tedy třeba co nejdříve upravit. Česká asociace odpadového hospodářství v návaznosti na žádosti postižených firem upozornila na popsaný problém již na konci října písemně Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) v rámci velmi důležité a pozitivní akce Ekoaudit, kterou MPO dlouhodobě zajišťuje. Oba podněty ČAOH týkající se této agendy, jsou uvedeny níže (recyklace, paliva z odpadů).
Závěrem bychom chtěli spolu s postiženými recyklačními firmami vyjádřit přání a přesvědčení, že popsaný problém se podaří v brzké době vyřešit tak, aby výrobci opět mohli svými výrobky pomáhat státu s naplňováním evropské strategie oběhového hospodářství. Odstranění nesmyslných byrokratických omezení a zbytečné administrativní zátěže je i oznámeným cílem nové vlády. Doufejme, že se to podaří co nejdříve.
Ke stažení:
3) caohktap9a10
Zdroj: ČAOH na základě podkladů od postižených firem
