Trvající problémy s uplatněním výmětů z třídění plastů – podstata problému, dopady v praxi, možnosti řešení

Organizátoři konference oslovili Petra Havelku, výkonného ředitele České asociace odpadového hospodářství, aby na konferenci shrnul problematiku kolem plastových výmětů. Nyní vám přinášíme informace z jeho prezentace. Cílem prezentace bylo popsat jak podstatu toho, kde problém vznikl, tak jeho dosavadní dopady do praxe, včetně ekonomických dopadů na obce a města. Záměrem prezentace bylo také popsat možné řešení daného problému a pojmenovat případná ponaučení, která z tohoto příkladu nastavení a aplikace nové legislativy plynou.

Česká republika má od ledna novou odpadovou legislativu. Po osmi měsících se dočkala také důležité prováděcí vyhlášky o podrobnostech nakládání s odpady. Již od ledna však trvá problém v oblasti třídění plastů.

Je pozitivní, že v obcích se s novou legislativou navyšuje tlak na třídění odpadů. Díky evropským cílům byla v zákoně pro obce stanovena povinná procenta třídění komunálních odpadů. Ta musí obce dosáhnout ve stanovených letech.

Naplňují se dřívější doporučení některých profesních svazů, že budoucnost se bez další intenzifikace systémů třídění odpadů v obcích neobejde. Jako důležitá součást potřebného řešení se ukazují například systémy "door to door", kdy jsou sběrné nádoby na odpad přistavovány k jednotlivým rodinným domům. Současně je prodlužován interval svozu sběrných nádob na směsné odpady.

Těmito systémy vzniká větší množství vytříděných surovin. Jak se současně zdražují směsné odpady a prodlužuje se interval jejich svozu, barevné kontejnery obsahují i větší množství příměsí a nevyužitelných odpadů. Tyto frakce se ve stále větším množství separují na třídících linkách. Otázkou je, jak s nimi mohou provozovatelé třídících linek dále naložit. V tomto směru je klíčové složení svážených odpadů a parametrické vlastnosti. Podstatné je také to, zda vůbec existují kapacity, které by měly zájem o tyto obtížně využitelné, či nevyužitelné odpady.

Úpravené znění bylo upraveno

V původním návrhu zákona nebyl ze strany MŽP definován zákaz skládkování výmětů z třídění využitelných složek komunálních odpadů podle výhřevnosti. Takový zákaz neexistoval ani v doposud platné legislativě. Ověřitelnou skutečností také je, že takový zákaz nezná ani současná legislativa Evropské unie. Nicméně do právního prostředí ČR bylo takovéto nastavení vpraveno a bylo navíc těsně před schválením finální verze zákona posunuto ještě poslaneckým doplněním spojky "a". Finální nastavení učinilo předmětné ustanovení v praxi třídících linek prakcticky nesplnitelné. Výsledkem schváleného nastavení je prostředí, kde tříděním odpadů z obecních kontejnerů nemohou provozovatelům vznikat reálně nevyužitelné odpady (i když logicky vznikají). Třídící linky tak nemají jak vyřešit odpady s obsahem chloru a další spektrum reálně nevyužitelných odpadů, kterých je v tříděné směsi velké množství, nicméně nesplňují parametr výhřevnosti. Faktem je, že takové odpady nikdo nechce od třídících linek převzít, ale při třídění jich vzniká stále větší množství. Jak sdělil Richard Blahut ze Spolku veřejně prospěšných služeb: "třídícím linkám tak s novou legislativou zůstal velmi nepříjemný a prakticky neřešitelný Černý Petr".

MŽP se snažilo následně problém zmírnit tím, že samo definovalo možnost odstranění 15% výmětů (kdy číslo bylo stanoveno jaksi arbitrárně). Tato snaha MŽP však nemá oporu v zákoně. Navíc číslo stejně neodpovídá faktické realitě.

Nechtěné ne"využitelné" odpady

Současná situace na třídících linkách je taková, že při třídění plastů z obcí a měst se daří do materiálového využití směřovat cca 30% tříděných plastů z komunálních odpadů. Pro zbývající množství, tedy pro cca 70 % plastů dlouhodobě není dostatečný odbyt do materiálového využití (více zde). Pro tyto plasty není poptávka (více zde). Nejsou zde dostatečné zpracovatelské kapacity, které by měly zájem o vstupy tohoto materiálového složení. Logickou variantou by mohlo být energetické využití takových plastových odpadů. Jak však ukazuje příslušná stránka samotné prezentace, o tyto odpady není dostatečný zájem ani na straně spaloven (ZEVO), ani na straně cementáren (více zde). Důvodů je několik, každá technologie má důvody své - vysoká výhřevnost plastových výmětů, forma, ve které jsou k dispozici - výmět není homogenizované palivo z odpadu, které potřebuje například cementárna, apod. Jako ideální by se v tomto směru jevily moderní energetické zdroje, například fluidní multipalivové kotle. Tedy zařízení na energetické využití UPRAVENÝCH odpadů (např. TAP). Je velmi pozitivní, že takové zdroje se připravují. Zatím však ani do nich nemohou být výměty přesouvány, protože ještě nejsou v provozu. Ani v době, až v provozu budou, nebudou moci ani tyto zdroje přijmout plné spektrum výmětů, které vznikají na třídících linkách (např. plasty s obsahem chloru a řadu dalších skupin odpadů).

Výsledek?

Výsledkem narychlo spuštěného zákazu tak jsou trvající výrazné přebytky výmětů z třídění plastů a nemožnost jejich reálného uplatnění v potřebném množství v žádných dostupných technologiích. Tyto výměty se kupí ve skladech, zapáchají, nikdo je nechce; třídící linky omezují třídění a více odpadů se nechává v podobě neupraveného směsného komunálního odpadu. Je irelevantní říkat, že někdo zaspal, že např. energetici nebyli připravení a měli tuto změnu předpokládat a připravit včas své technologie. Není to pravda, nikdo nemohl předpokládat jak finální parametrizaci legislativy, tak ani zmíněnou, na poslední chvíli doplněnou spojku "a", která celou problematiku posunula ještě dál do problému. Nikdo také nemohl předpokládat spuštění tak zásadního omezení prakticky ze dne na den. Není pravdou ani to, že změna donutila části dotčených sektorů "konečně navázat spolupráci". Je ověřitelným faktem, že výrobci paliv z odpadů navázaní na třídící linky mají mnohaleté smlouvy o dodávkách např. do cementáren a aktivní spolupráce zde zcela standarně probíhá již cca 20 let. Všechny podstatné subjekty z dotčených sektorů se obchodně velmi dobře znají a dlouhodobě vědí o svých reálných možnostech využití odpadů. V rámci tržního prostředí pak tyto možnosti dlouhodobě využívají, vždy však v mantinelech, které definuje příslušná technologie. Bohužel, v tomto případě se ze dne na den zablokoval celý jeden materiálový tok, pro který v reálném prostředí prostě aktuálně nejsou odpovídající zpracovatelské kapacity. Realita posledních měsíců to jasně prokázala (více zde). Zda to byl pozitivní, či negativní posun, nechť posoudí každý sám.

Co nové nastavení způsobilo v praxi?

Někdy se trochu účelové říká, že třídící linky v České republice jsou zastaralé a není v jejich silách vytřídit větší množství odpadů, než stávajících 30 %. Není to pravda a je to celkem jednoduše ověřitelné. K pochopení toho, jak to skutečně funguje si vezměme příklad třeba z let 2007, 2008. Tehdy podobné či stejné třídící linky dokázaly bežet na standardní účinnost třídění cca 70 %. Proč? Protože dokázaly uplatnit 70% svých výstupů. O výstupy z třídění byl obecný zájem a na otevřeném trhu bylo možno je dodávat do navazujících technologií, jako druhotné suroviny. Nyní je situace jiná. Poptávka po výstupech třídění je aktulně nižší. To logicky zvyšuje množství výmětů. Základním parametrem účinnosti třídících linek tedy není stáří linky, či její technologie, ale poptávka po produktech třídění.

Účinnost se navíc aktuálně omezuje nemožností uplatnit ony výměty z třídění. Každý přírodní proces bude fungovat jen pokud výstupy z procesu budou plynule odebírány. Pokud ne, proces se zastaví. To je obecně platný přírodní zákon. Firmy a obce dlouhodobě investují do rozvoje třídění a do zpracování komunálních odpadů. Legislativní nesnáze a neadekvátně přísné nastavení však působí proti potřebnému zpracování odpadů. Co je motivací pro takové nastavení je otázkou. NIcméně výsledkem pak může být cesta menšího odporu při nakládání s odpady neupravenými, tedy směsnými. To je však třeba napravit, protože to není v souladu s platnou evropskou legislativou a jejími závaznými cíli. V řadě evropských zemí se dějí významné změny směrem k výrazně většímu poměru zpracování a úprav produkovaných komunálních odpadů. EU si rovněž vytyčila cíl zásadně redukovat samotnou produkci směsných komunálních odpadů, a to o 50 % do roku 2030, ve srovnání s množstvím z roku 2020.

Ale zpět k výmětům z třídění plastů. Ne zcela funkční nové legislativní nastavení se velmi rychle a v souladu s předpověďmi profesních svazů negativně projevilo na nákladech obcí a měst. Místopředseda Svazu měst a obcí, Pavel Drahovzal, opakovaně sdělil, že meziroční nárůst nákladů za svoz a zpracování plastů z obcí stoupl na více než 2,5 násobek a že stále roste.  Obce, které usilovně pracují na nutném navýšení výsledků třídění tak v reálu de-facto doplácejí na své snahy a jsou trestány neuměrně rostoucími platbami za vytříděné odpady. Takto by asi systém fungovat neměl, pokud má být udržitelný a má dosáhnout v úvodu uvedených vysokých cílů třídění, které český zákon definoval. Tak, či tak lze shrnout, že ekonomický dopad nového zákonného nastavení § 36 odst. 5 na obce a města byl a je citelný. Otázkou je, co komu nové nastavení v reálu přineslo a zda přineslo nějaké odpovídající pozitivní dopady.

Násobně navýšené náklady nového legislativního nastavení se neprojevily jen na straně obcí a měst a zpracovatelských firem. I autorizovaná obalová společnost EKO-KOM ve svých prezentacích letos uvádí nový graf. Z něj je evidentní, že dlouhodobě přebytkový a stabilní rezervní fond AOS, který ještě na začátku platnosti nové legislativy obsahoval rezervu přes 500 000 000 Kč se velmi rychle rozspouští. EKO-KOM po řadě mediálních zpráv ohledně problému s plastovými výměty a novým nastavením zákona oznámil, že v této věci bude intervenovat a navýší platby do systému, aby udržel jeho stabilitu. To se také stalo. Ale opět i zde je otázkou, zda ono nové legislativní nastavení § 36 odst. 5 skutečně přineslo nějaké pozitivní a měřitelné výsledky, které jsou úměrné popsané finanční zátěži jak na obce a města, tak na systém jako takový. Ať tak, či tak, realitou zůstává, že pokud by EKO-KOM nepřijal další opatření na straně příjmů, pak by rezervní fond, jak graf ukazuje, za pouhý rok přišel prakticky o celý svůj finanční obsah, tedy o půl miliardy korun.

To jsou samozřejmě nemalé dopady. A je otázkou, zda jsou dlouhodobě udržitelné. Na druhou stranu je zřejmé, že situaci je třeba vyřešit do boducna tak, aby se co největší část odpadů z procesů třídění komunálních odpadů dařilo standardně nějakým způsobem odbytovat do různých forem využití odpadů. Samozřejmě prioritou by měly být způsoby materiálového využití. Ty by měly v budoucích letech procentuálně převládat, pokud má ČR splnit závazné cíle platné legislativy. Je evidentní, že bez nových kapacit se neobejdeme. Stejně tak je nezbytné vybudovat nové kapacity energetického využití UPRAVENÝCH odpadů. Tyto kapacity musí logicky navazovat na předstupně třídění a úprav komunálních odpadů. Dá se řící, že bez možného odbytu upravených zbytkových a energeticky bohatých frakcí nebude možné dlouhodobě provozovat ani samotné systémy třídění komunálních odpadů. Celý systém navazujících technologií však vznikne pouze za předpokladu, že právní prostředí vytvoří odpovídající podmínky pro jednotlivé technologie a že investoři na to budou mít odpovídající čas. Je třeba vytvořit takové podmínky, aby potřebné technologie mohly v reálu fungovat a aby odpady mezi nimi mohly dle SVÉHO SKUTEČNÉHO SLOŽENÍ A KVALITY najít vždy odpovídající koncovku.

Závěr - co jsme si za ty vynaložené peníze vlastně koupili?

Příklad s plastovými výměty velmi dobře ukazuje na zásadní nedostatek kapacit, kam je možné vytříděné suroviny a odpady, které z jejich nezbytné úpravy vznikají, předávat (ať už využitelné, či nevyužitelné). Pokud se neúměrně přísné zákazy a nastavení setkají s neúměrně rychlým časováním, které předběhne reálně dostupné i připravované kapacity, pak výsledné dopady na účastníky systému nemohou být pozitivní. Ve finále dokonce může takové nastavení negativně ovlivnit i samotnou schopnost systému plnit vytyčené závazné cíle. V tomto konkrétním příběhu si na konec položme otázku, zda nově vynakládané prostředky jsou odpovídající doposud dosaženým výsledkům. A kdo vlastně z onoho narychlo upraveného nastavení § 36 odst. 5, a ještě rychlejšího spuštění, těží. Zda vůbec někdo, či zda se nějaký objektivní parametr viditelně posunul takovým způsobem, aby to vyvážilo vynaložené náklady. Pokud ano, který to byl? Je stávající legislativní nastavení dlouhodobě udržitelné (technologicky, ekonomicky)? Nebylo by rozumné nastavit parametry sice přísně, ale tak, aby systém mohl standardně fungovat a směrovat odpady v rozumných podmínkách a mantinelech tam, kde by měly v souladu s cíli směrnic být?

Ke stažení

Celá prezentace Petra Havelka z konference Dny teplárenství a energetiky je k dispozici zde: Vymety-Havelka-zari-2021---DTE-Olomouc 

Zdroj: Ing. Petr Havelka, výkonný ředitel České asociace odpadového hospodářství, www.caoh.cz; s využitím autorské prezentace z konference Dny teplárenství a energetiky v Olomouci, 2021