V EU je pět minut po 12. Je nutné zásadní zjednodušení procesů a legislativy. Jinak....

Že se Evropa blíží k bodu zlomu zaznívá už nějakou dobu z více stran. Konkrétně, že Evropa zaostává v investicích, má drahé energie, upadá produktivita a dokonce i tradiční průmysl, včetně strojírenství a výroby aut. Nedávno vyšel článek agentury Bloomberg, který má sugestivní nadpis: Europe Is Almost Out of Time to Defend Its Place in a Brutal World (Evropě téměř dochází čas na obranu svého místa v brutálním světě) a mluví o nezastavitelném úpadku a ochrnutí EU. Článek uvádí, že: „Kombinací politické paralýzy, vnějších hrozeb a hospodářské stagnace hrozí, že Evropská unie bude nucena opustit své ambice stát se samostatnou globální silou, a členské státy budou místo toho hájit své vlastní zájmy. Po desetiletích varování a podprůměrného růstu čelí vedoucí představitelé regionu náhle přívalu důkazů, že úpadek se stává nezadržitelným.“ Stejně tak uvádí, že „Úředníci v klíčových evropských zemích začínají EU vnímat spíše jako překážku, kterou musí obejít, spíše než jako zdroj prosperity a ochrany, který dosud představovala.“

Evropská ekonomika zaostává

Unijní ekonomika dle analýz zaostává oproti USA a zbytku světa zhruba o tři biliony eur (76 bilionů Kč). To komentuje ekonom Lukáš Kovanda v článku Kovanda: Bloomberg nezvykle tvrdě zkritizoval celý projekt EU, kde uvádí: „Pokud by k tomuto zaostávání nedocházelo, plyne z výpočtu agentury, že průměrná mzda v Česku by letos činila přes 70 tisíc korun, namísto nynějších 46 tisíc. Průměrně vydělávající Čech tak na oltář nezvládnutého projektu EU obětuje ze své kapsy ročně zhruba 300 tisíc korun hrubého. Za nezvládnutí projektu EU tak běžný Čech platí měsíčně takřka 20 tisíc korun čistého. Tato částka přitom rok od roku narůstá, jak se prohlubuje zaostávání EU za USA a v mnoha ohledech třeba i za Čínou.“

Evropa chrlí další a další komplikovanou legislativu, konkurenceschopnost klesá

Bloomberg zaostávání EU dokládá v článku příkladem Applu, který na bruselské regulace rezignoval v případě svých nových AI produktů. Kovanda k tomu uvádí:  „Což připomíná situaci před rokem 1989, kdy to tehdy technologicky nejpokročilejší zboží, třeba videorekordéry nebo první počítače Apple Macintosh, bylo také k mání jen za hranicemi zemí socialistického tábora, za hranicemi RVHP. Nyní tedy akorát EU střídá RVHP.“ A na závěr se ptá: „Bere si toto všechno mimořádné varování Brusel k srdci? Také vnímáte to ohlušující ticho po zveřejnění Draghiho zprávy? Měla být budíčkem, byť deset minut po dvanácté, ale spí se dále…“,. Schvalují se další komplikovaná a dlouhá nařízení, další administrativní zatížení, další předpisy, kterým nikdo nerozumí a které jen dál podvazují konkurenceschopnost všech článků ekonomiky. Často jsou účelově deklarována jako zcela nezbytná "zelená" řešení nějakého Evropou definovaného problému. To však reálně efektivitu Evropy nikam neposouvá a s bohatstvím jejich občanů to nečiní potřebné kroky, spíše naopak.

Ze směrnic k nařízením a za každou cenu

Evropská komise navíc bohužel pojala myšlenku, že totální sjednocení legislativy a vynucování jediných správných centrálních řešení, bude a musí být spásou EU. Proto pozorujeme dále pokračující trend, kdy z celkem dobře funkčních směrnic, kdy státy znaly směr a cíle a realizovaly si v konkurenčním prostředí své efektivní cesty, jak cílů dosáhnout, se nově přechází na "za každou cenu" jednotná celoevropská nařízení. Zde už není prostor pro efektivitu, není prostor pro přemýšlení a pro soutěž různých typů řešení. Zde je již definována jedna jediná "správná pravda" a jediná "správná cesta". Jakoby se v pozadí objevoval Orwell.

Jedním takovým příkladem je také právě schválené nařízení o obalech a obalových odpadech (PPWR). Je to velmi dlouhý a komplikovaný text. Jen přečíst ho dá ohromné úsilí. Natož mu porozumět a splnit desítky a stovky nových povinností. Navíc řada z nich je odkazována do někdy v budoucnu Evropskou komisí vydaných tzv. "delegovaných aktů", což je samo o sobě vážným problémem z hlediska aplikovatelnosti a předvítalenosti práva. Anglický originál nařízení PPWR, tedy tak prosté věci - jak se má v EU nakládat s obaly, má nově dokonce 331 stran textu. Je to skutečně nezbytné? Je to skutečně to, po čem všichni touží a co spasí evropský hospodářský prostor v oblasti oběhového hospodářství? Je to vyhotoveno pro lidi a nebo proti lidem? Nebylo by lepší přijímat jednoduchá, zásadně stručná a srozumitelná řešení? Řešení, která budou ukazovat směr a stanovovat cíl. Ale nikoli vynucovat přesnou a "jedinou správnou cestu". Tedy podporovat otevřenou soutěž a hledání efektivních řešení. V koho zájmu je to, aby předpis na zacházení s obaly v EU měl ohromujících 331 stran? Je to skutečně v zájmu Evropanů? Je to dobře vykonaná práce odpovědných politiků? Všech, kteří se na jeho schválení podíleli?

Brusel vydá direktivu, jejíž obsah nebyl uveden v žádném volebním programu – a celý kontinent ji musí dodržovat

Pavel Kohout ve svém komentáři pod názvem Absolutní obžaloba Evropy. Proč nás Brusel okrádá o 20 tisíc měsíčně a co s tím? rovněž rozebírá, že Evropský projekt nefunguje a dojíždí na svůj sociální model, přeregulovanost a „předotovanost“. Navíc ale uvádí další skutečnosti, které článek agentury Bloomberg i Draghiho zpráva míjí: „Ti, kdo usilují o hlubší integraci za každou cenu, míří na nesprávný terč. Terčem číslo jedna je vysoká daňová zátěž. Ta je neodmyslitelně spjata s evropským sociálním státem. Dokud vůdčí evropské ekonomiky budou vybírat daně větší než 40 procent HDP, jakýkoli robustnější hospodářský růst zůstane pouhou iluzí. Česko podle posledních údajů Eurostatu za rok 2022 vybralo na daních 35,4 procenta, což je právě tak dost, aby bylo možné financovat sociální stát s přijatelným komfortem: zvyšování by znamenalo cestu k nenapravitelné stagnaci.“

Načež pokračuje: „Druhý problém je snad ještě ošemetnější. Shodou okolností se jej týká nedávno udělená Nobelova pamětní cena za ekonomické vědy za rok 2024. Obdrželi ji Daron Açemoglu, Simon Johnson a James A. Robinson za své práce o institucích. Instituce (v nejširším smyslu tohoto slova) lze dělit na inkluzivní a extraktivní. První z nich pomáhají prosperitě. Jde například o zabezpečení vlastnických práv, zajištění férové tržní soutěže, fungování vlády práva a měnovou stabilitu. Extraktivní instituce slouží k obohacení a posílení moci elit, které je ovládají. A při vší úctě ke společnému trhu a svobodnému pohybu zboží, osob a kapitálu v rámci EU, nelze se zbavit dojmu, že v průběhu času bruselským elitám stále více chutná moc. Komisař se nemusí zodpovídat voličům; může do svého vládnutí promítat své zájmy a názory, často zcela neodborné. Zpětná vazba chybí. Evropský úředník se pak nemusí zodpovídat už vůbec nikomu. Brusel vydá direktivu, jejíž obsah nebyl uveden v žádném volebním programu – a téměř celý kontinent ji musí dodržovat.“ Podtrhují nemoc stávajícího systému nositelé Nobelovy ceny.

Změny musí začít dnes a musí být velmi viditelné a razantní. Zítra je pozdě

Citované analytické zprávy by měly neprodleně vybudit politiky a představitele průmyslových a podnikatelských samospráv v každé členské zemi k velmi aktivním krokům ve vztahu ke svým vládám a také ke konkrétním politikům v Evropské unii. V České republice s tím už naštěstí začala Hospodářská komora se Zdeňkem Zajíčkem, a to svým návrhem antibyrokratického zákona. Musí se však aktivně a hlasitě přidat i ostatní, a to jak na evropské, tak na národní úrovni. Bruselské kormidlo neustálého legislativního chrlení je třeba neprodleně otočit a zavázat politiky k zásadní redukci platného práva a k jeho výraznému zefektivnění. U každé povinnosti musí být prokazován a kvantifikován její skutečný přínos, jinak by měla být zrušena. Pokud nejsou předpisy prokazatelně pro lidi, pak reálně hrozí, že ve svých důsledcích jsou proti lidem. Takové nemůžeme potřebovat. Nové předpisy prostě a jednoduše nesmí mít ani 331 stran, ani 200 a dokonce ani 50 stran. S nadsázkou řečeno - Bible si vystačila s deseti přikázáními. Předpisů na evropské úrovni nesmí být jako v současnosti cca 20 000 - 30 000. Nesmí jich být ani 5000. Je potřeba udělat zásadní změnu kurzu, jinak už nebude kam směřovat.  Společnost se stává stále více složitá, svázaná umělými regulacemi často protismyslného druhu, samotné žití je díky regulacím stále zbytečně dražší a dražší. Smysl uniká. To samé platí i pro národní legislativy členských států, včetně České republiky. Občané nechtějí a nepořebují nové a nové zákony, které činí žití a společnost stále více komplikovanou a drahou. Nyní je zde evidentní poptávka po zjednodušení a hledání skutečně efektivních řešení. Společnost potřebuje zjednodušení a zeštíhlení státu, legislativy, všech procesů. Podnikající subjekty rovněž potřebují zjednodušení. Legislativní situace, množství nových povinností a byrokratická zátěž se za poslední roky stala skutečně kritickou. Již se to odráží i v ekonomických výsledcích. Článek na podobné téma vyšel před rokem také na webu ČAOH - Restart Česka? Bez zefektivnění legislativy to nepůjde

Je deset minut po dvanácté......

Rakousku a Maltě patří dík za to, že mluví pravdu - nepodpořili nařízení PPWR

U zmíněného nařízení o obalech a obalových odpadech (PPWR) se racionálně a s pochopením reálného stavu věcí zachovaly dne 16.12.2024 Rakousko a Matla. Jejich zástupci nehlasovali na Radě pro schválení nařízení, zdrželi se. Nařízení bylo přesto přijato aktivním souhlasem ostatních zemí, včetně České republiky. Slon však evidentně stojí v místnosti.

Rakousko v písemném prohlášení uvedlo, že podporuje cíl stanovit jasná, ambiciózní a vymahatelná opatření v oblasti obalů. Pravidla jednoduchá, pochopitelná a taková, aby odpovídala legitimnímu očekávání. „Nařízení však tento cíl plně nenaplňuje. Chybí rovnováha mezi ochranou životního prostředí, administrativní zátěží a konkurenceschopností," sděluje rakouská vláda v písemném stanovisku. A dodává, že má velké obavy z "vysoké administrativní zátěže, kterou nařízení přináší a ze zvýšení nákladů bez znatelného přínosu pro životní prostředí. Složitá prováděcí opatření vyžádaná právními předpisy a problémy s prosazováním, například ve vztahu k odpovědnosti výrobce ve vztahu ke třetím zemím“, jsou další důvody předložené členským státem pro jeho rozhodnutí zdržet se hlasování. Podle názoru Rakouska by měl být specifický obsah pravidel k obalům vymezen právní formou směrnice tak, jako tomu bylo doposud. Nařízení rozhodně není vhodná forma pro tuto problematiku.

Je deset minut po dvanácté a Evropská unie dále chrlí každý den další a další složitou a nepřehlednou legislativu, která znovu a dále snižuje konkurenceschopnost našich firem a našeho kontinentu....

Mario Draghi, bývalý šéf Evropské centrální banky, vypracoval po výzvě šéfky Evropské komise Ursuly von der Leyenová zprávu o tom, jak obnovit evropskou konkurenceschopnost a udržet si status samostatné globální síly, co dělat anebo naopak nedělat. Draghiho zpráva nabídla celkem asi 150 různých návrhů. Například uvádí, že by: „se měly proškrtávat všemožné povinnosti, které podnikatel vůči státu má. Evropská unie by se měla víc zamýšlet nad tím, jak každá jedna přijatá regulace dopadne na podnikatele, a podle toho pak postupovat.  Nebo případně radši nepostupovat. Z vnitřního trhu by měly mizet překážky.“  Bohužel Draghiho plán nebyl nikterak probrán s těmi, kterých se týká, tj. se zástupci států, či s představiteli podnikatelů a oborových svazů.  Více zde.

Zdroj: Ing. Petr Havelka, výkonný ředitel České asociace odpadového hospodářství s využitím informací a citací z Bloomberg, Newsteam.cz, Lukáš Kovanda, Pavel Kouhout