Vyjádření ČAOH k aktuálním otázkám odpadového hospodářství pro server Česká Pozice

Jaký podíl odpadů je podle vás rozumné skládkovat/spalovat/recyklovat a proč?

Strategické cíle nakládání s odpady jsou definovány ve směrnicích EU. V zájmu občana je vždy to, aby byly vhodným způsobem vyváženy aspekty ekonomické, sociální a environmentální. Každý stát by si v souvislosti s těmito cíli měl hledat svou cestu k jejich naplnění, a to tak, aby zvolená cesta reflektovala ekonomické a technologické možnosti daného státu.

Pokud chceme komentovat aktuální obecnou situaci v odpadovém hospodářství v ČR, je vhodné zmínit zejména fakta a čísla z nezávislého zdroje, neboť ta hovoří sama za sebe a nepodléhají vlivům zájmových skupin. Dle údajů z aktuální Statistické ročenky MŽP, v ČR od roku 2003 klesla produkce odpadů o cca 15%. Naopak postupně roste podíl využívaných odpadů a v roce 2011 dosáhl cca 78%. Ruku v ruce s tím pak dlouhodobě klesá množství odstraňovaných odpadů, které bylo v roce 2011 v míře cca 12%. 

Co se týká komunálního odpadu, skládkování bylo dle dat prezentovaných MŽP zastoupeno v míře 55%. Za posledních pět let se na skládky uložilo o více než milion tun odpadů méně a tento trend stále pokračuje. Pokud by vás zajímala průměrná míra skládkování na občana a rok v EU (Eurostat 2008), je to 207 kg/občan/rok, v ČR je to velmi podobné číslo 218 kg/občan/rok. Dále uveďme číslo 30,8%, tolik v ČR dosahuje podíl materiálově využitých komunálních odpadů. Míra využití odpadů v ČR je sedmá nejvyšší v EU.

Samozřejmě, vždy je co zlepšovat, ale je vhodné to dělat postupnými kroky, tak jako doposud, neboť dlouhodobé trendy jsou jednoznačně pozitivní a potvrzuje se, že není třeba strategických změn ani s tím souvisejícího nemalého zdražení systému, které má vždy svůj negativní sociální dopad.

Jak se obecně díváte na jakékoliv formy státní podpory jednotlivých způsobů nakládání s odpady? Které způsoby by (ne)měly být podporovány a které se podle vás ekonomicky vyplatí i bez podpory?

Shrnuto v jedné větě, dotační podpora čehokoli současně deformuje trh, jeho principy a trží prostředí jako takové. České odpadové hospodářství doznalo od revoluce zcela zásadních změn, dosáhlo slušné evropské kvality a naprostá většina investic do něj putovala ze soukromého sektoru.  Na druhou stranu dotační politika je zatím stále jedním z pilířů EU, a to je třeba brát v potaz. V tomto směru však vnímáme jako vhodnější nástroj např. zvýhodněné, či bezúročné půjčky.

Je klíčové, aby všechny podnikatelské projekty byly postaveny na smysluplných ekonomických základech. Pokud by se chtěli investoři vybraných zařízení spoléhat na podporu státu, na daňové úlevy, na zvláštní typy poplatků, či jiné formy legislativního zvýhodňování jedné formy podnikání před druhou, pak se obávám, abychom si jako stát opět nezakládali na podobný problém, jako je nyní v oblasti fotovoltaiky. Provoz každého takovéhoto zařízení nakonec vždy zaplatí cenou služby ti, kdož službu platí, tedy původci odpadů, resp. občané a firmy. Nikdo jiný náklady ani nést nemůže. Ano, náklady mohou být schovány pod různé legislativně stanovené poplatky a zvýhodnění (např. podpora OZE), ale stejně je třeba náklady uhradit ze strany uživatele služby (odpady, teplo, energie).

Myslíme, si, že je vhodné vyhnout se deformacím tržního prostředí, ponechat aktivitu na podnikatelských subjektech, které jistě rády v takových podmínkách budou samy i nadále investovat do moderních, ekonomicky rentabilních a konkurenceschopných technologií a postupů. Jiné cesty podle nás nepovedou k udržení českého odpadového hospodářství na konkurenceschopné úrovni. 

Které způsoby nakládání s odpadem jsou podle vás nejšetrnější k životnímu prostředí a které nejméně?

Právní předpisy týkající se odpadového hospodářství v ČR plně vycházejí z evropského práva a zavedené standardy jsou zcela stejné jako v západních zemích. Nakládání s odpady, pokud se děje v souladu s právem, pak není pro své okolí více rizikové.

Všechny zákonné typy zařízení, kde je odpad upravován a je s ním dále nakládáno, splňují přísné evropské normy a mají vydaná povolení příslušných orgánů. Platnou legislativou je určena obecná hierarchie nakládání s odpady. 

Pro posouzení dopadů jednotlivých způsobů nakládání s odpady na životní prostředí je však nutné postupovat s využitím objektivních odborných metod, například posuzování životního cyklu - LCA. Pro porovnání v ČR, podobně jako v EU, je nejpoužívanějším způsobem nakládání s komunálními odpady (v ČR tvoří jejich produkce KO pouze 17,6 % z celkové produkce odpadů) jejich ukládání na skládky. V ČR nyní v míře 55%.

Trend vývoje skládkování v ČR ukazuje dlouhodobý pokles (jak je uvedeno výše za 5 let o 1 mil tun méně). Ve vztahu ke skládkám EU nově ve svých oficiálních materiálech prezentuje možnost jejich budoucího využití jako zdroje cenných surovin – tato cesta se nazývá urban mining.

Některé nejbohatší státy v EU se v minulosti vydaly cestou spaloven komunálních odpadů i tuto technologii hodnotíme jako environmentálně bezpečnou a kvalitní. Její nevýhoda je však ve vysokých investičních a provozních nákladech, v nízké energetické účinnosti a také v tom, že v daném regionu je vyšší riziko reálného snížení třídění a materiálového využití odpadu.

ČAOH je obecně pro uplatnění širokého spektra technologií, vždy však takových, které se dokáží prosadit v tržním prostředí bez potřeby dotací a jiných umělých zvýhodnění, které zvyšují cenu služby pro občany a firmy. Přísné provozní předpisy se vztahují na celé spektrum zařízení, kde je nakládáno s odpadem, ať už se jedná o třídičky, bioplynové stanice, zařízení k úpravě nebezpečných odpadů, skládky, či spalovny. Všechna tato zařízení musí plnit přísné evropské environmentální limity. Úroveň jejich zabezpečení v ČR je vysoká a podléhají opakovaným kontrolám. Pak je to již jen otázkou efektivity kontrolních mechanizmů. I v tomto směru si myslím, že v ČR máme dobře zavedený a funkční systém.

Dotazy pokládal Mgr. Jan Charvát, redaktor České Pozice

Na dotazy odpovídal Ing. Petr Havelka, ředitel ČAOH

Anketa je k dispozici na serveru Česká Pozice