Změny v nakládání s kaly z čistíren odpadních vod

Zákonné povinnosti

Na půdu lze podle zákona o odpadech (§ 32, 33) používat pouze upravené kaly s ohledem na nutriční potřeby rostlin a v souladu s programem použití kalů tak, aby použitím kalů nebyla zhoršena kvalita půdy a kvalita povrchových a podzemních vod. Upraveným kalem se přitom rozumí kal, který byl podroben biologické, chemické nebo tepelné úpravě, dlouhodobému skladování nebo jakémukoliv jinému vhodnému procesu tak, že se významně sníží obsah patogenních organismů v kalech, a tím zdravotní riziko spojené s jeho aplikací na základě ověření účinnosti technologie úpravy kalů v souladu s požadavky stanovenými vyhláškou. Cílem legislativních změn bylo odstranit riziko, že budou na zemědělskou půdu aplikovány neupravené kaly či kaly nevhodného složení.

A jak je to tedy s povinnostmi při používání kalů na půdě? Provozovatel ČOV může provádět úpravu kalů sám, jinak je povinen předat kaly pouze provozovateli zařízení na úpravu kalů. Provozovatel ČOV nebo provozovatel zařízení na úpravu kalů je povinen stanovit tzv. program použití kalů a v tomto programu doložit splnění podmínek použití kalů stanovených zákonem a vyhláškou. Upravené kaly lze následně předat pouze osobě uvedené v programu použití kalů (zemědělci). Pokud např. zrovna není vhodná doba na aplikaci kalů na půdu (např. zmrzlá půda), je možné předat kaly také provozovateli zařízení ke sběru a skladování kalů, který má souhlas podle § 14 odst. 1 zákona. Provozovatel zařízení ke sběru a skladování kalů je pak povinen předat upravené kaly zemědělci uvedenému v programu použití kalů.

Vyhláška o podmínkách použití upravených kalů na zemědělské půdě z roku 2016 zpřísnila požadavky pro použití kalů z ČOV v zemědělství a pro řadu subjektů tak znemožnila přímé využití čistírenských kalů na zemědělské půdě. Došlo ke zpřísnění mikrobiologických kritérií a stanovení povinnosti ověření účinnosti hygienizace kalů (§ 10 vyhlášky). Přitom právě povinnost ověření účinnosti technologie úpravy kalů může představovat poměrně velké finanční náklady z důvodu modernizace stávajících hygienizačních zařízení či výstavby nových zařízení na ČOV. Problémem pro provozované ČOV je, že i při projití kalu procesem anaerobní stabilizace nejsou splněny požadavky vyhlášky a nebude možné ani splnit požadavky pro ověření účinnosti hygienizace vzhledem k tomu, že stávající kalová hospodářství neodpovídají novým legislativním požadavkům. Pro obce a města jako provozovatele to představuje problém, který je často obtížně řešitelný, protože je třeba najít technické a ekonomicky přijatelné řešení pro nakládání s kaly.

Podle přechodného ustanovení vyhlášky mají provozovatelé stávajících ČOV a zařízení na úpravu povinnost provést ověření účinnosti technologie úpravy kalů do 31. prosince 2019. Zpřísnění mikrobiologických kritérií bude na základě přechodného ustanovení vyhlášky rovněž účinné od 1. ledna 2020. Od tohoto data bude možné ukládat na zemědělské půdě pouze kal kategorie I (tabulka č. 1 přílohy č. 4 vyhlášky).  

Jak na zpřísněné požadavky použití kalů na půdu

Je otázkou, jak lze technologicky vyhovět zpřísněným legislativním požadavkům. Nabízí se hygienizace kalů vápněním, která nepředstavuje vysoké náklady, ale produkuje značné emise amoniaku. Vzniklý kal navíc není z pohledu pH a dostupnosti organických složek na některé půdy vhodný.

V tuto chvíli odborníky[1] preferovaná technologie úpravy je sušení kalu (např. pásové nízkoteplotní sušárny, solární sušárny). Tento proces zredukuje množství kalu, zajistí hygienizaci a vzhledem k tomu, že ve vzniklých granulích je minimální obsah vody, zabrání i druhotnému mikrobiologickému růstu. Výsledný produkt sušení lze energeticky či materiálově využít (stavebnictví, výroba energie, zemědělství). Jako příklad z praxe je možné zmínit např. novou technologii úpravy kalů na ČOV Karlovy Vary[2].

Další možnosti zpracování kalů

A jaké jsou jiné možnosti zpracování kalů kromě jejich použití na zemědělskou půdu? V úvahu přichází termické zpracování (např. předsušeného granulátu, pyrolýza). Kal z čistíren může brzy představovat zajímavý surovinový zdroj, a to zejména pro obsah fosforu, který je EU považován za kritickou surovinu (Critical Raw Material). Termické zpracování otevírá cestu k produkci bezpečných komponentů pro hnojení půd, využití popele k produkci hnojiva různými technologiemi. Tzv. biochar může být složkou při výrobě chemických hnojiv nebo může být aplikován přímo. Fosfor z kalů lze získávat rovněž formou přímé separace z kalové vody. Např. v Německu je již povinnost získávat z kalů fosfor stanovena (pro ČOV větší než 50 000 ekvivalentních obyvatel). Tyto výsledné produkty z kalů získají patrně postupně na významu i za přispění EU, a to ve smyslu naplnění koncepce oběhového hospodářství. EU totiž v rámci přípravy návrhu nařízení o hnojivých výrobcích s označením CE[3] řeší tato nová bezpečná hnojiva (biochar, struvit) a také zákaz využití čistírenských kalů pro produkci kompostu s označením CE (z důvodu přítomnosti mikropolutantů).  

Co se týče kompostování kalů, je třeba zmínit, že i vyhláška k zákonu o hnojivech (č. 474/2000 Sb., po novelizaci z roku 2017) zpřísňuje mikrobiologická kritéria. Vznikají tedy pochybnosti, zda budou kompostárny za těchto podmínek kaly přijímat.

A jsme připraveni?

Odpadová legislativa tedy přináší nové velmi přísné požadavky na upravení kalů z čistíren odpadních vod, které mají být použity na zemědělskou půdu. Řada provozovaných ČOV a stávající zařízení na úpravu kalů však podle informací Svazu měst a obcí ČR, Sdružení vodovodů a kanalizací (SOVAK) nebo České asociace odpadového hospodářství (ČAOH) na tyto změny není zatím připravena. Čas je ale pouze do 1. ledna 2020. Tento termín na přizpůsobení kalového hospodářství novým legislativním požadavkům, např. novými technologiemi, se za současné situace jeví jako nereálný.  V poslední měsících proto proběhla řada jednání s cílem vyřešení aktuálního problematického stavu. Jednání probíhala i na půdě půdě Zemědělského výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu, na kterém se sešli zástupci příslušných ministerstev, Svazu města a obcí ČR, Sdružení oboru vodovodů a kanalizací ČR (SOVAK), Agrární komory, ČAOH a dalších odborných asociací a zástupců firem. S ohledem na nereálnost termínu bylo na jednání většinou zúčastněných navrhováno posunutí účinnosti příslušné části předmětné odpadové vyhlášky MŽP.

Ministerstvo životní prostředí, které má příslušnou vyhlášku v gesci, připustilo možnost posunutí termínu s tím, že je třeba rovněž provést analýzu stávající situace, technologické připravenosti a vhodného nastavení v podmínkách ČR. Aktuálně půjde návrh novelizované vyhlášky s posunutím termínu účinnosti do připomínkového řízení.